Nadosmrti spolu 7

18. listopadu 2009 v 12:03 | kolka |  Ostatní povídky
"Tak tímhle mě Kakashi-sensei překvapil!" Řekl radostně Naruto. "Jo přesně!! A těch holek co tam budeme moci zbalit!" pošeptal jim Sai. "to máš pravdu řekli všichni kluci a dokonce i Sauske přikyvoval hlavou. "tak tocho, usaďte se na svá místa ať můžu začít vklidu hodinu, sem rád že vás tato zpráva potěšila, ale začneme probírat dějiny..." řekl radostně Kakashi, protože věděl že skoro celá třída nemá dějepis ráda. "Néé.."Ozvalo se vzadu. "Ne?" zopakoval Kakashi. "No Naruto když máš dost odvahy být drzí, tak pojď k tabuli vyzkouším si tě." Prohlásil Kakashi a vytahoval si knížku se známkami. Naruto znechuceně vztal a šel k tabuli. Po 10ti minutách si šel Naruto sednou a měl za 4. Zbytek vyučování skončilo rychle, jako každý den se všichni schromáždili před školou a povídali a plánovali co budou zbytek dne dělat. Holky napadlo že si půjdou zbalit nějaké oblečení a věci, aby toho večer neměli hodně, jede se přece už zítra! U kluků to probíhla jinak, vůbec si nešli balit věci, naopak, rozhodli se že zajdou na pivo. Kluci tedy šli. Sakura, Ino, Hinata, Temari a TenTen se rozešli do svých domovů, aby si zabalili věci a připravili se na cestu. Sakura se moc s oblečením nezabývala, vytáhla kufr a nadala do něj svá oblíbená tryčka, minisukni a jeany. U ostatních holek to bylo podstatně jiné, vůbec nevěděli co si mají vzít, všechny si zbalili tak půlku šatníku... "Ehh..Už B-bych asi měl j-jít, n-n-nemám je-ště zba-le-no." Doškital Naruto. "o-k" ozvalo se jednohlasně, kluci zaplatili a odešli do svýcho domovů. Kluci se s balením nezabývali, no asi tak jako Sakura, hodili do kufru nějaké věci co potřebovali a šli si lehnot. Ráno všem zazvonil budík v 7hodin. Vichni se nasnídali, obléli se vzali tašky-kufry a vyrazili před školu, tam je čekal Kakashi a jejich autobus. "Doufám že jsme na nic nezapoměli a taky že se těšíte, tohle je poprvé a nevím jestli naposled, uvidíme jak se nám tam bude líbit." řekl Kakashi. "A teď mám pro vás menší prozbu, utvořte dvojce s kým kdo bude sedět v autobuse, máte na to 10min. já si aztím probluvím s řidičem, jak bude cesta probíhat a pod." Okamžitě jak to Kakashi dořekl se holky začali domlouvat s kým sï kdo sedne, a jelikož se nemohly dohodnout tak na nic nepřišli. (u kluků v tu samou dobu) Kluci si rozděli dvojce Sasuek a Naruto, Shikamaru a Neji, Sai a Kiba. "Tak doufám že už jste se domluvili, tak a teď děcka nasedat, protože za 5minut vyrážíme!" "HAI!" Ozvalo se. Všichni žačali nastupovat, ale holky ještě neměly domluveno kdo s kým bude sedět. Do autobusu se dostaly jako poslední. V zadu bylo přesně 5 míst. Holky na sebe mrkli a šly si sednou v pořadí: Ino,Ten ten, Sakura, Hinata, Temari. Kakashi přišel jako poslední a dával jim nějaké instrukce co se bude dít..."Ubytujeme se v Hotelu Plaza, je to5ti hvězdičkový hotel..." "Váááu!" Ozvalo se ze zadu, především to křičela Ino. "No a taky, budete bydlet po dvojcích, tak máte asi 12hodin na to aby jste si rozmysleli kdo ským bude na pokoji. Do New Yourku dorazíme asi za 11 hodin, pojedeme i v noci tak doporučuji až uděláme první přestávku, vytáhnou si deky popřípadě pití a něco k jídlu. To je zatím vše a užijte si 11 hodin sezení." Řekl Kakashi a šel si sednout na své místo, Vytáhl si svou oblíbenou knížku Ichi Icha Paradisse. Začal si číst... Všichni v autobuse si poídali nebo spali. "Za 10 minut zastavíme na benzínce, nůžete si dojít na záchody." Prohlásil Kakashi, který ač nechtěl položil knížku protože se mu taky chtělo na wc. "Huráá!!" Zvolal Naruto, kterému se chtělo už asi hodinu na wc. Za 10 minut zastavili, řidič natankoval benzín a všichni se vyhrnuli z autobusu. Sakura,Hinata,Temari,TEn Ten a Ino šly na wc. Kluci si vybírali co si koupí, Shikamaru si vybral Big Schock, Chouji brambůrky, a tak to bylo podobně..... Naruto se zastavil u časopisů, "Hele!" Vykřikl Naruto, kluci k němu hned přiběhli. "Co je Naruto?!" eptal se otráveně Sauske. "Koukej, to je Play Boy." řekl Naruto a vzal si ho že ho koupí, Kluci se těšili že si ho prohlídnou. (Perverzáci ) Kluci zaplatili a šli do autobusu, usadili se na svá místa a začali si úprohlížet.... "VAU!" Ozývalo se pokaždý když obrátil Naruto stránku. Za chvíli do autobusu přišli holky. Naruto, Shikamaru a Neji si je představvali nahé. Sasuke si představoval Sakuru nahou, Sai jakmile bviděl Ino tak začal slitat. "Co je?" Zeptala se Sakura když si všimla kluků jak na ně koukají, ale nejvíc jí deptal Sasuke, protože jí svlíkal pohledem....
 

Nadosmrti spolu 6

17. listopadu 2009 v 12:02 | kolka |  Ostatní povídky
Užívala si každý jeho dotek. Karin byla rudá zlostí a chtěla Sak jednu vrazit, ale došlo jíb že by to Sasuke jen tak nenechal a že by to schytala. Naruto i hinaat na ně pořád koukaly. Sasuke od sebe poodstrčil Sakuru a chystal se jí políbit, ale v tom zazvonilo. "CRRRRR..." Sauske se naštval, protože mu to tak dobře vycházelo a ono do toho zazvoní!. Sak si ulevila, protože měla sice Sasukeho ráda, ale nechtěla s ním zatím mít nic společného. Sasuke chytl Sakuru za ruka a vzal jí batoh, společně se vydali do třídy. "Ty mi neseš batoh?" Zeptala se udiveně Sak, protože takového ho neznala. "Jo. Máš ho těžký, tak ti ho beru...." řekl Sasuke a usmál se na ní. Sakura mu úsměv oplatila. Jako první ybl ve třídě jejich třídní učitel, že jim chce něco zdělit, ale nikde neviděl Sasukeho a Sakuru. Sak a Ssuke šli sice rychle ale Kakashi byl rychlejší. Vzazili do třídy ruku v ruce a usmívali se, všichni na ně koukali. "Pardon že jdeme pozdě!" Omluvila se rychle Sakura. "No dobrá, už jsme vás chtěl zapsat, ale když prosíš a vypadá to že to i myslíš vážně tak vás nezapíšu, ale příště oba dva choďte včas, a jestli si myslím co jsme vy dbva dělali tak to dělejte jindy a né když je škola." Ukončil debatu Kakashi-sensei. Rudá Sakura si sedla na své místo vedle Sasukeho a všichni jí pozorovali, vážně spala se Sasukem Uchihou? Říkali si všechny dívky ve třídě a už dopředu byli rudé závistí. Sauske byl rád že tohle jejich sensei řekl, už dlouho měl o Sakuru zájem. "Tak třído, mám pro vás malé překvapení...." řekl tajemně Kakashi. "No a jaké???" Vyhrkl ze sebe jako první Naruto. "klid Naruto a posaď ať mžu mluvit!" řekl důrazně Kakashi. Naruto ho poslechl a posadil se. "Zítra se pojedeme podívat do New Yorku!!" Zakřičel Kakashi radostně. Všichni na něj s údivem koukali a pak se azčali bavit.... (u holek) "Páni to je super, těch obchodů a všeho možného, nová malovátka!" Vykřikla Ino. "Jo máš pravdu moc se těším!" řekla radostně Sak. "My taky!!" Vykřikla Hinata, TenTen a Temari. (u kluků) "Tak tímhle mě Kakashi-sensei překvapil!" Řekl radostně Naruto. "Jo přesně!! A těch holek co tam budeme moci zbalit!" pošeptal jim Sai. "to máš pravdu řekli všichni kluci a dokonce i Sauske přikyvoval hlavou. "tak tocho, usaďte se na svá místa ať můžu začít vklidu hodinu, sem rád že vás tato zpráva potěšila, ale začneme probírat dějiny..." řekl radostně Kakashi, protože věděl že skoro celá třída nemá dějepis ráda. "Néé.."Ozvalo se vzadu. "Ne?" zopakoval Kakashi. "No Naruto když máš dost odvahy být drzí, tak pojď k tabuli vyzkouším si tě." Prohlásil Kakashi a vytahoval si knížku se známkami. Naruto znechuceně vztal a šel k tabuli. Po 10ti minutách si šel Naruto sednou a měl za 4. Zbytek vyučování skončilo rychle, jako každý den se všichni schromáždili před školou a povídali a plánovali co budou zbytek dne dělat. Holky napadlo že si půjdou zbalit nějaké oblečení a věci, aby toho večer neměli hodně, jede se přece už zítra! U kluků to probíhla jinak, vůbec si nešli balit věci, naopak, rozhodli se že zajdou na pivo. Kluci tedy šli. Sakura, Ino, Hinata, Temari a TenTen se rozešli do svých domovů, aby si zabalili věci a připravili se na cestu.....
-------------------------------------------------------------------

Nadosmrti spolu 5

16. listopadu 2009 v 12:02 | kolka |  Ostatní povídky
"Tak vydím Sak že už si se seznámila s Miyou je to moc hodná fenka." Prohlásil jeden pán a už odcházel. Hned jak se Sak rozhodla ho pohladit, skočil na ní a začal jí olizovat. Sakura se začala smát. "Děkuju tati." řekla Sak a dala tátovi pusu na tvář. Za hodinku byly všichni doma i s Miyou. Šli do kuchyně aby Sak řekla své matce že mäjí doma domácího mazlíčka. "Mami, já jsme od táty dostala pejska, tedy spíše fenku. Jmenuje se Miya." Řekla Sak a čekala na matčinu reakci. Ta se otočila a koukala na Sakuru. "To myslíš vážně?!" Zakřičela na ní matka. "A-ano." řekla zklesle Sakura. "No tak to ani náhodou! Žádná zbvířata v domě! Dej ho okamžitě pryč máš na to čas do zítřka!" Zakřičela její matka a poslala Sak pryč. Sakura se sebrala a odešla i s Miyou do svého pokoje. Tam se rozbrečela. Chytla Miyu a dala jí vedle sebe na postel tak jí pozorovala asi hoďinku až z toho usnula. Ráno se probudila s opuchlýma očima. Jakmile vedle sebe uviděla tak sladce spát Miyu tak se jí vehnaly slzy do očí. Utřela si je a šla si pro snídani. Došla do kuchyně tam si jí nandala na tác a šla zpátky do pokoje. Dala i nějaké jídlo Miye. Sakura si po snídani zbalila tašku do školy a vyrazila. Před školou na ní čekaly holky. "Ahoj Sak, jak se vede?" Zeptala se Hinata. Sakura na ní smutně koukla. Pak se rozeběhla k Hinatě a objala jí, pak se jí rozbrečela na rameni. "Klid Sak, sedni si a pověz mi co se stalo." (V tu samou chvíli u kluků) Sasuke viděl holky a tak se nenápaadně vypařil od kluků a potají poslouchal Sak a Hin. "Sak to je mi líto. Věř mi že kdybych ti mohla nějak pomoct, tak to udělám, ale moje máma je stejná jako ta tvoje." Sak jen kývla hlavou. Sasuke všechno slyšel. Sasuke se sebral a prošel kolem Sak a Hin. "Ahoj holky, Sak mohl bych s tebou mluvit?" řekl mile Sasuke a usmál se. "¨No jo..." řekla Sak. "Všechno jsme slyšel, a chtěl jsem ti říct, že Miyu můžu na nějakou dobu pohlídat, třeba týden nebo i měsíc." řekl Sasuke. Sakura nic neřekla a objala Sasukeho. Pořád ho držela a nechtěla ho pustit, byla tak štastná. Sasuke byl překvapený, ale nakonec Sak chytl kolem pasu a hladil jí po vlasech. Celá třída na někoukala. Karin se mohla zbláznit, když viděla Sasukeho a Sakuru, jak se drží a objímají. Hinata a Naruto na ně taky koukali. Všude bylo ticho a všichni je sledovali. Sakura se divila že nastalo takové ticho a odlepila se od Sasukeho. Sasuke jakmile viděl že Sak se od něj odtrhla tak se probral z "tranzu". Všichni napjatě čekali co se bude dít dál. "P-pro-promiň Sa-Sasuke." řekla Sakura. Sasuke se na ní mile usmál a přivinul jí k sobě a haldil jí bve vlasech. Sak byla zmatená, ale bylo jí to to příjemné tak nic neříkala. Užívala si každý jeho dotek. Karin byla rudá zlostí a chtěla Sak jednu vrazit, ale došlo jíb že by to Sasuke jen tak nenechal a že by to schytala. Naruto i hinaat na ně pořád koukaly. Sasuke od sebe poodstrčil Sakuru a chystal se jí políbit, ale v tom zazvonilo. "CRRRRR..." Sauske se naštval, protože mu to tak dobře vycházelo a ono do toho zazvoní!. Sak si ulevila, protože měla sice Sasukeho ráda, ale nechtěla s ním zatím mít nic společného.
 


Nadosmrti spolu 4

14. listopadu 2009 v 12:01 | kolka |  Ostatní povídky

Sasuke se za ní rozběhl. "Co tu děláš! Škola ješte neskončila, budeš mít neomluvenou hodinu!" Křičela na něj Sak. "já půjdu s tebou, nechce se mi tam" řekl Sasuke a dal si ruce do kapes a šel vedle Sakury, tak šli mlčky vedle sebe dokud nedošli k Sakuřinýmu domu. Sakura odemykala dveře a když se chystala jít dovnitř někdo nebo něco jí chytlo za ruku. Sakura se prudce otočila a uviděla Sasukeho, který byl od jejího obličeje necelý centimetr. "Co to děláš- Sasuke?" Zeptala se ztěžka Sak, protože jak u ní byl Sauske blízko tak se jí blbě mluvilo. Sasuke se na ní šibalsky usmál a chystal se jí políbit. Sak se toho pohledu zalekla a rači od sebe Sasukeho odstrčila a rychle zabouchla dveře. Sasuke jí nic nestihl říct."Zase jsme to podělal." zalitoval Sasuke. "Jak jsme mohla být tak najivní!" zakřičela Sakura že to uslyšel i Sasuke který už byl několik metrů od Sakuřina domu. Rači se sní celý týden nebabvil a vyhýbal se jí. Jednou když Sak přišla domů, měl pro ní otec překvapení... "Sakurko pojd ke mě." řekl její otec. "Ano tatíí." Odpověděla Sak a šla za svým otcem. "Mám pro tebe malé překvapení." "Jo? a jaké??" byla nedočkavá Sak. "Jestli to chceš vidět tak pojd se mnou ukážu ti to." ukončil rozhovor její otec a zavázal Sakuře oči. "Co?" řekla Sak protože nic nebviděla. "Nech se překvapit." řekl její otec a odvedl jí někam. Asi po půl hodině opět Sak viděla. Rozhlídla se a uviděla nějaké psí cvičiště. "Co to má být?" ptala se nechápavě Sak. "No jednou když jsem si byl koupit rámen tak jsem uviděl svého bývalého spolužáka a začali jsme se bavit. Říkal jsem mu že máš za týden narozeniny a že když ti bude 18 tak by to chtělo něco velikého a on mi řekl že trénul je psy." řekl její otec a čekal na její reakci." Takže mím dárkem k 18ti nám je pes?" zeptala se Sakura. "ANO JE " řekl její otec. "Tatííí to hje ten nejkrásnější dárek co jsem kdy mohla dostat." Vykřikla Sak. "Ale co máma na to?" Ptala se Sak, protože věděla že její matka nemá zvířata moc ráda. "Ona o tom ještě neví." řekl sklesle Sakuřin otec. "Aha...... a kde bvlastně je???" Začala vyzvídat Sakura. "Pojd za mnou ukážu ti ho. Sak kývla a šla za svým otcem, ani ne za minutu byly v místosti, kde so to psy jen hemžilo. Sakura pozorovala kteréího jí přinesou. Sakuřin otec mábvl rukou na jednoho pána a ten mu mábvl na zpátek. Za Sak se ozýval štěkot. Sak se otočila u uviděla Zlatého retryvra. (Vím ale mě se tenhle druch psů strašně líbí. ) "Tak vydím Sak že už si se seznámila s Miyou je to moc hodná fenka." Prohlásil jeden pán a už odcházel. Hned jak se Sak rozhodla ho pohladit, skočil na ní a začal jí olizovat. Saura se začala smát. "Děkuju tati." řekla Sak a dala tátovi pusu na tvář. Za hodinku byly všichni doma i s Miyou. Šli do kuchyně aby Sak řekla své matce že mäjí doma domácího mazlíčka. "Mami, já jsme od táty dostala pejska, tedy spíše fenku. Jmenuje se Miya." Řekla Sak a čekala na matčinu reakci. Ta se otočila a........

Chycená 4

14. listopadu 2009 v 12:00 | kolka |  Ostatní povídky
Příští ráno se Sakura vzbudila a zjistila, že Itachi je stále za ní. Sedla si ta kopatrně a mrštně jak to jen šlo.

"Někam jdeš Sakuro-san?"


Nadosmrti spolu 3

13. října 2009 v 18:42 | kolka |  Ostatní povídky

"Moc ti to sluší Sakuro." řekl Sasuke a chystal se Sakuru znovu políbit. Ale to se mu nepovedlo, Sakura ho od sebe zase odstrčila "Co to děláš! si jenom nadrženýž prase, kterýmu jde jen o sex!" Vykřikla Sakura, rozbrečela se a utekla do školy. "Néé Sakuro, počkej!takhle sem to nemyslel!!" Zakřičel Sasuke a rozběhl se za ní, nemohl jí dohonit, byla strašně rychlá. Až u dveří jejich třídy jí Sasuke dohonil."Sakuro,počkej!¨Nani to tak jak si myslíš!" Sakura se na něj podívala svýma uslzenýma očima a řekla "Ne? Takhle to teda neni? tak jak to teda je?" Sasuke se na ní podíval takovým divným pohledem, Sakura v jeho očích nemohla nic najít, lásku, touhu, nenávist. Tak se tedy rozhodla že půjde."POjd za mnou" řekl Sasuke a Sakura tedy šla. Sasuke zatáhnul Sakuru do kabinky. "Co to děláš!!" Vykřikla Sakura, protože už tušila co se stane, ale mýlila se. "Poslouchej mě Sakuro, nechci ti ublížit." řekl až moc mile Sasuke. "Tak co ode mě chceš?" řekla nervozně Sakura, protože jí nedocházelo o co mu vlastně jde. "Vím že se na mě zlobíš a asi mě nemáš moc ráda, ale byl bych rád, kdyby jsi mi odpustila a byli bychom přátelé. Nikdy bych ti neublížil." Prohlásil ztěžka Sasuke. "No já nevím.." řekla přemýšlivě Sakura. Když se Sakura koukla do Sasukeho nádherných očích tak jimi podlehla. "Dobře odpouštím ti, ale žádné prasárny." prohlásila sebejistě Sakura. "Souhlas." řekl Sasuke a usmál se na Sakuru. Sasuke Sakuře otevřel dveře od záchodu a uklonil se. "madam." řekl Sasuke a usmál se. Sakura se začala smát. "Nepřeháněj to." řekla se smíchem Sakura. ¨"Dobře." řekl Sasuke a narovnal se. Vešli do třídy vedle sebe a povídali se. Všichni na ně koukali. Karin jakmile je uviděla vedle sebe tak byla celá rudá. "Odstup od mýho Sasánka!" Zakřičela Karin a chytla Sakuru za vlasy a začalí jí kousat a škrábat. Sakura řvala bolestí a na to se Sasuke üž nemohl dívat. "Pusť jí!" Zařval až nastalo v třídě ticho. Všichni koukali co se bude dít dál. "Ale Sauske." řekla Karin a pořád Sak držela. "Ticho Karin okamžitě jí pusť!" Zařval Sasuke a měl nervy na krajíčku. Karin rychle bvzala nůžky a uřízla Sakuře vlasy, měla krátké jako na mikádo tak po bradu. Sakuře stékaly slzy. Sasuke už na nic nečekal a odhodil Karin od Sakury, ta sebou bouchla o stěnu a spadla ne zem. "Sakuro jsi v pořádku?!" Zařvala Hinata. "J-jo jsem v pohodě, ale moje v-vla-sy." řekla Sakura a rozbrečela se. V tom začalo zvonit. Sakura se posadila do lavice a Sasuke vedle ní. Všchni se taky posadili na svá místa. Přišel Iruka-sensei aby je učil občanskou výchovu. Viděl n zemi růžové vlasy a bylo mu jasné že jsou Sakuřiny, protože ona jediná má růžové vlasy. "Sakuro? Co se tu stalo a proč brečíš?" řekl Iruka. "Já jsem si chtěla zkrátit vlasy a tak jsme je ustříhla nůžkami a pak mi došlo co jsem udělala a rozbrečela se." Prohodila Sakura. Iruka na ní koukal a pak začal výklad. všichni na Sakuru koukali hlavně Karin a Sasuke. Po hodině se Sakura vydala domů. "Ale sakuro ještě máme fyziku!" křičela za ní Hinata, ale Sakura jí nevnímala, šla dál. Sasuke se za ní rozběhl. "Co tu děláš! Škola ješte neskončila, budeš mít neomluvenou hodinu!" Křičela na něj Sak. "já půjdu s tebou, nechce se mi tam" řekl Sasuke a dal si ruce do kapes a šel vedle Sakury, tak šli mlčky vedle sebe dokud nedošli k Sakuřinýmu domu. Sakura odemykala dveře a když se chystala jít dovnitř někdo nebo něco jí chytlo za ruku.

Yuriko-san

Nadosmrti spolu 2

12. října 2009 v 18:41 | kolka |  Ostatní povídky
Další dílek od Yuriko-san....


Nadosmrti spolu 1

10. října 2009 v 18:40 | kolka |  Ostatní povídky
Tak máme novou spisovatelku jmenuje se YURIKO-SAN a její povídky se budou oběvovat na těchto stránkách...ma svůj vlastní blog..tak kdo z vás bude mít zájem tak ho určitě nevštivte...www.yuriko-san.blog.cz

Přeju příjemné čtení...

Bylo krásné letní ráno, slunce bylo už vysoko na obloze. Všichni obyvatelé Konohy ještě spaly, až na jednu osobu. Jmenovala se Sakura Haruno. Jako každé ráno vztávala Sakura v 6 hodin. Udělala si ranní hygienu, vysprchovala se a najedla. Sakura dlouho milovala sasuekho, ale řekla si že nebude tak naivní jako ostatní holky,
"Slíbila jsme že kvuli tobě už nikdy nebudu brečet, Sasuke Uchiho!" Zařvala Sakura až se to ozývalo po celé Konoze. Sakura se rozhodla, že se půjde projít. Chodila po Konoze. Bylo ještě ráno. Byl zvůru jen málo kdo. prošla kolem místa kde se schromaždovali ty nejhezčí klucy na škole, Sakura si zase vzpoměla na Sasukeho, ale nechala to plavat. Sakura se procházela až do 7,30 ale pak si uvědomila že je škola....... "Sakra!Sakra!Příjdu pozdě na vyučování!!" Křičela na hlas Sakura a běžela do školy. Vletěla do budovy, šla do skříňky, tam si vzala učebnice a pádila na hodinu matematiky, kterou strašně moc nesnášela. Když přišla do třídy výuka už dávno běžela. "Jdete pozdě slečno Haruno" Odpověděl Kakashi, učitel matematiky. Sakura si poslušně sedla na své místo. Seděla v lavici sama, protože její spolusedící odjela za tetou do ameriky. "Tak třído, jelikož už je tu i Sakura, rád bych vám oznámil, že do naší třídy příjde nový žák, všichni ho znátě, jmenuje se Sasuke Uchiha. Přestoupil k nám do třídy, protože je velmi chytrý a v jeho už bývalé třídě na něj nestačili." Tak a to je asi vše. "A málem bych zapoměl, Sasuke sedni si vedle Sakury haruno, sedí támhle vzadu." Sasuke se kouknul směrem kam ukazoval jeho učitel a kývnul hlavou. "Hai" Sakura na něj koukala opovrženě, ale naopak Sasuke si říkal: to je ale kus, tak tohle je má další oběť! Škola skončila rychle a všichni se okamžitě sebrali a utíkali co enjrychleji domů, nebo někam ven s kamarády. Kolem Sasukeho se objebvil během chvíle kroužek holek, které ho obdivovali. Sasuke se tvářil jako playboy, a na všechyn holky až na Sak to zabíralo. "Čau kámo" zvolal jeden blonďatý kluk. "Čau" Řekl Sasuke. "Ty jsi ten nový že? Nechceš jít někam ven do parkua pokecat?"Řekl zdvořile Naruto. "Jo klidně."Řekl mile Sasuke. Stali se od té doby z nich nejlepší přátelé za týden přijel Naruto k Sasukeho domu s novám Ferarri. "Waw!" Užasl Sasuke. " Tak nasedej, holky z toho budou šílet!" prohlásil Naruto." Jo tak to teda budou Naruto!" Řekl Sasuke a poplácal Naruta po zádech. Do školy přijeli něco málo před osmou. jakmile všichni uviděli krásné nové auto, okamžitě k němu přiběhly a začali zkoumat kdo v něm sedí. A nëbylo to žédné překvapení, neseděl tam nikdo jiný než........" Sasuke Uchiha!" Vykřikla jedna dívka a běžela k autu. Sasuke nahodil svůj úsměv a šel do školy. Po jeho boku šel Naruto. Sasuke si uvědomil že takhle populární se stal taky díky Narutovi, tak prohlásil "Tohle je můj kámoš, jmenuje se Naruto. Je hezkej milëj a bohatej, tak by si zasloužil trochu více pozornosti." Jakmile to dořekl kolem Naruta se objevili holky a začali vyzvídat jeho telefoní číslo. To štvalo Hinatu, která stále nedaleko a všechno viděla. Sakura její nej kámoška k ní přišla a řekla "To bude v pohodě Hin, seš hezčí než tyhle pipky máš u Naruta větší šanci!" "Díyk Sak, ale nejsem si tím tak jistá, Naruto se stal díky Sasukemu oblíbený a je skoro nejznámější na téhle škole, ale co já? Jsem ejn normální holka." Povzdehla si Hinata. Sakura na ní jen mrkla a pak jí oznámila že pro ní má menší překvapení. Škola proběhla normálně. PO škole se Hinata vidala k Sakuře domů, aby jí Sakura ukázala to velké překvapení. Sakura podala Hin obrovskou krabici, Hinata jí otevřela a nemohla uvěřit tomu co právě viděla byli to......

Yuriko-san

Touha 21

4. října 2009 v 18:52 | kolka |  Povídky kolky

Jo vidítě správně! ANO dočkali jste se a HLAVNĚ Adydy, páč nevím jak se to mohlo stát, ale nedala jsem jí dárek narozeninám za což se stašně omlouvám a už jsem si za to i nafackovala....no tohle by mělo být jako dáreček......i když mno já nevím....je to krátké.......XD jako vždy....

Přidávám i kousek zminulého dílu, abyste si připoměli co tam bylo......přeji příjemné čtení....

Klep klep….nic, BUCH BUCH, zase nic.. "No tak brácha otevři ty dveře, potřebuju s tebou mluvit, je to důležité!" "Nech mě bejt Sasuke!" "Itachi prosím, jsme rodina, musíme si pomáhat!" konečně se otevřely dveře a v nich stál Itachi oblečen jenom v dolním díle pyžama. "No co chceš?" "Jdu dovnitř jestli dovolíš." Sasuke vešel do pokoje s tácem v ruce a položil ho Itachim na postel. "Musíš taky něco sníst." "Nemám hlad." "Na to se tě ale nikdo neptal!" "Můžeš mi říct, proč ty když jsi mladší poroučíš mě jakožto strašímu?" zeptal se Itachi trochu s cynickým humorem a zvednutým jedním obočím. "Proč? Protože jsi blbej! Koukej žrát! Nebo to do tebe nasypu, a sedni a všechno mi řekni. Musíš se z toho vyzpovídat." Itachi jen pokrčil rameny a sedl si k bratrovi na postel. Přitom si vzal do ruky jablko, které leštil a leštil prostěradlem až se lesklo jako zrcadlo. Teprve pak se do něj zakousl. Když to Sasuke viděl, stekla mu kapka z čela. "Jsi vážně divnej." "Proč?" "Proč? Čistíš si jabko tak dlouho a pak když by bylo lepší na vystavu ho teprve sníš. Přijde mi to praštěný." "Hm, sám se divím, že to říkáš zrovna ty, kterej je daleko horší než já." "COŽE?" "Ty si to nepamatuješ? Tak fajn, já tito připoměnu (zákeřný úsměv)" Sasuke se začínal bát co z jeho bratra vyleze… " Naučila tě to naše sestřenka, tobě bylo asi 5 když ona zemřela, a docela tě to poznamenalo….hrával sis s ní s panenkama a hrozně tě to bavilo, museli jsme ti po její smrti přivíst všechny její starý panenky abys na ní jen tak nazapoměl a připomínal si jí……ale bylo to pak s tebou k nevydržení……byl jsi jak holka….." teprve teď se Itachi podíval na svého bratra a viděl jak má Sasuke vytřeštěné oči, dolní čelist opřenou o postel a vyraz k nezaplacení…….
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Kira seděla v kuchyni u stolu četla lékařskou zprávu, která jí právě přišla poštou. Málem omdlela po přečtení obsahu. Položila dopis na stůl a nalila si sklenici vody….. 'Jak je to jenom možný? Proč já? To se mi přece nemůže stát…tohle ne…' říkala si pro sebe. Pak ještě několikrát přešla po místnosti a nakonec si dopis znovu přečetla. 'To není možný!'

"Nikol? Ty jsi pořád tady?" "Promiňte Tsunade, usnula jsem tu." "Ty jsi nebyla vůbec doma?" "Nejsem malá….už znáte výsledky?" zeptala se Nikol. Tsunade na ni pohlédla mýlím úsměvem a pak řekla: "Och ano, je to to co jsme si obě myslely. Je to Degenerace oční sítnice. Tudíž je to léčitelné.." Nikol byla šťastná, ale neděla co má říct. "Nikol…už jsem poslala zprávu do Evropy, lék ti tam připraví a první injekci ti aplikují tam, pak se prosím hned vrať….tady máš mapu." Podala jí do ruličky smotaný papír a pak dodala "Stejně bych radši, aby s tebou šel i Itachim." "Ne Tsunade, prosím, neříkejte nikomu nic…" "Dobře, ale vrať se co nejdříve."

Do domu se dostala potichu. Šla potichu do svého pokoje, otevřela dveře, a zjistila, že na posteli spí Itachi. Na tom nebylo nic divného….šlofík po obědě….normálka…. Zapla tedy kočičí oči a začala si balit jen nejnutnější věci. Itachi se neprobudil a to bylo dobře. Vyváděl by a jí by se opět špatně odcházelo. Však jí to nedalo a přešla k posteli. Chvíli se dívala jak potichu oddechuje a pak se nad něj naklonila. Spal jako miminko. Dala mu lehkou pusu na čelo a pak zase odešla.
Sešla po schodech a otevírala dveře, když v tom jí zastavil Kirin hlas. "Kam jdeš Nikol?" neodpovídala. "Nikol? Proč zase odcházíš?" zkusila to Kira znovu. Tentokrát se Nikol otočila a namířila si to přímo do kuchyně. Sedla si ke stolu a Kira udělala to samé. "Spusť Nikol." Jmenovaná chvíli váhala, ale nakonec začala. "Kiro…spolu s Tsunade jsem zjistila, proč nevidím. A je to léčitelné." "To je ale výborný, musíš to všem říct!" nenechala jí Kira domluvit. "Ne! Ne to právě, že nemůžu. Lék je k sehnání pouze někde v Evropě, Tsunade ho už objednala, ale dojdu si pro něj sama, je prý možné, že by do Konohy ani nedorazil." "Ale co Itachi? Tomu to taky nemám říct?" "U toho musíš být nejvíc zticha! Víš jak by vyváděl, kdyby zjistil, že jsem se vydala sama do Evropy a ani nevím kdy se vrátím? Ne! On se to nesmí dozvědět do té doby než se vrátím…..První jehlu mi aplikují tam a další pak Tsunade….pak už snad uvidím a všechno bude jako dřív……Kiro ….já vím, že jsem poslední dobu byla nesnesitelná, ale…" "Žádný ale Nikol, já to chápu…..nevím sice jak se cítíš, ale chápu tvé důvody…" "Děkuji, tak taky chápeš, proč nechci aby se to někdo dozvěděl…." Chvíli na sebe mlčky koukaly a pak se Nikol blýsklo v očích…. "Kiro?" "Ano?" "Nechtěla by jsi mi něco říct?" Kira se na ní podívala nechápavým pohledem, pak jí to ale došlo a začala hned zatloukat. "Ne Nikol nic. Co bych ti jako měla říct? Já nemám co skrývat." Snažila se to zahrát (pchá xD herečka jedna, jako kdybych jí neznala xD) "Kiro…já nejsem debil…..sice mi oči neslouží tak, jak bych si přála, ale telepatii nezastavíš…." "Ty mrcho! xD Co mi čteš myšlenky!" Nikol se jen zasmála… "Blázne! Já je nečtu tobě, ale tomu co nosíš v sobě xD." "Nikol!!!!!!!!!!!!!! Já tě zbiju!!!!!!!!!!!!!!" "Nevztekej se…budeš mít vzteklý miminko xD jen mi řekni před tím než mi zabiješ…..kdy to hodláš říct Sasukemu? xD" "A jak doháje víš, že je to jeho?" "Já vím věcí….."


Nikol odešla a o pár minut později přišel rozespalej Itachi. Sedl si ke stolu a hodil na Kiru přiblblej výraz. "Co na mě tak koukáš Itachi? Mám snad něco na obličeji?" "Ne jen přemýšlím nad tím, co jsem řekl svému bratrovi…..se ti ještě nepochlubil?" "Nevím o čem to mluvíš?" "Tak se ho zeptej xD" mrknul na ní Itachim a hned oba slyšeli hlasité hvízdání nic netušícího Sasukeho jdoucího po schodech dolů do kuchyně…..vešel dal Kiře pusu a nahlas zívl…. "Mám hlad jako vlk….jdu znásilnit ledničku hahaha……..xD" a už se přehraboval do by do té své rozežrané pusinky strčil…Itachi se začal znovu smát a mrkal ZNOVA přitom na Kiru…pochopila…. "Sasuke?" " *chroust* Ano *slint* lásko?" zeptal se když Vystrčil hlavu z ledničky……pusu nacpanou k prasknutí a plácal páté před deváté…Kira si kysele pomyslela, že ona by měla mít takové chutě, když už se teda čeká, ale tu myšlenku okamžitě zadupala do země a zeptala se na to co měla v plánu……. "Co jste si před obědem povídali s Itachim? ?Muselo to být něco hodně zábavného, když má tvůj bratr docela dobrou náladu…" Sasuke s obtížemi spolknul sousto, které měl v ústech a přitom se zakuckal…. "No…víš…lásko…to není vůbec zajímavé téma….víš?" "Jo? Ale mě zajímá….proč mi to nepovíš?" "No protože….hej zmrzlinář xD jakou si dáme?" xD snažil se to zamluvit, když viděl projíždějící auto Famili Frost a začal si zpívat "Oooookrádááááme rodiny……máááááme hnuuuusný zmrzliny….." "Sasuke Sasuke! Ty mi to nepovíš? Má mi to vyklopit Itachi?" uhodila kladívkem na hlavičku…..Sasuke byl chvilku zmatený, ale pak slyšel opět znělku oblíbeného žlutého auta…. "Jo ať ti to klidně řekne…..Ooooookrádááááme rodiny…..máááme hnuuusnýýý zmrzliny….." a už zdrhal aby to z něj nevymlátila…….xD

Chycená 3

2. října 2009 v 20:12 | kolka |  Ostatní povídky
Opět se omlouvám, že tu povídka nebyla již dříve...bohižel mám na itru pomalej internet a jsem ráda že se dostanu na ICQ.....přeju pěkné čtení pěkné povídky od BABU


Chycená 2

4. září 2009 v 17:30 | kolka |  Ostatní povídky
Moc se omlouvám Babu, ale i čtenářu této povídky....nedostala jsem se přes týden na net abych to mohla zveřejnit...teda dostala, ale na velmi velmi pomalej a byla jsem líná čekat než mi něco naběhne xD...tak se ještě jednou omlouvám a přeju příjemné čtení u povídky CHYCENÁ


Touha 20

7. června 2009 v 15:00 | kolka |  Povídky kolky

Tak po dlouhý době mám pro vás další dílek Touhy, sice jsem Ajdalence slíbila, že to bude delší, ale jaksi mě tlačí čas.......takže to zas tak dlouhý, jak jsem si přála není.....jenom doufám, že vás nezklamu, protože poslední dobou mi to vůbec nemyslí....xD


Reguiem for dream 4

29. května 2009 v 18:30 | Kesidy (kolka) |  Povídky Kess
ANO ANO ... VIDÍTE DOBŘE NÁZEV ČLÁNKU... Keidy mi už před nějakou dobou poslala tento díl její povídky, doufám, že to je čtvrtej díl, když tak mě opravte....ale teď je tu otázka, proč se tato povídka neobjeví u Kess na stránkách.....nu odpověď je jednoduchá....Kesidy nemá moc času se o blog starat a tak ho zrušila nebo pozastavila..nevím jistě xD jak jsem napsala již do jednoho komentáře, je toho na střední opravdu hodně a hlavně teď když jsou ty maturity..tak se vám za všechyn středoškoláky omlouvá za nedostatek času a málo věnování se blogu....jinak nevím jak to bude, jestli Kess pak blog zase obnoví nebo bude zveřejňovat články tady...pak dám vědět......a teď PŘEJU HEZKÉ ČTENÍ xD (kolka)

P.S. pod prexem je už všechno od Kess :o)

Od Ajdalenky k ným 16tým narozeninám xD

17. dubna 2009 v 17:10 | kolka |  Naše povídky
Děkuju Adélko mocinky ti děkuju xD

Co vlastně znamená slovo ODPOUŠTÍM TI?
Pro ně pár slabik,pro mě vykoupení ale pro ni?

Když se střetneme na konci cesty znamená to,že jsme udělali dobře?Znamená to,že když jsme se rozdělily a vydali každý jinou cestou, naše srdce jsou spojeny neviditelným a přesto tak silným poutem že nás svedlo na stejnou cestu?Že je nám oboum tahle cesta určena?

"Promin"
Jeho slova vyzněla tak tiše jakoby si nimi nebyl jistý.Jakoby je jen tak šeptal větru.A přes to jsem si byla jistá že byla určena mě.Tolikrát jsem je chtěla slyšet,čekala jsem na to jediné slovo tak dlouho a ted když ho vyslovil nemá takovou sílu,takovou útěchu jakou jsem očekávala.Slunce pomalu vycházelo a barvilo oblohu do rudě červené mísící se s zářivě žlutou.Jarní vítr stál na jeho straně a foukal směrem ke němu.Uhlově černé vlasy,které mu jindy splývali po celých zádech měl staženy gumičkou a jeho culík tak šlehal po jeho levé paži.Stál nehybně ale jeho srdce bilo tak rychle že jsem měla pocit že je to mé srdce,které slyším.On přitom vytrvale stopoval v mých očích lásku a odpuštění.
"Proč?"Zeptala jsem se a mé oči se přitom pod návalem vzpomínek a přicházejících slz chvěli a současně přivírali ve snaze udržet si svůj pyšný lesk.Ony byly vždy odrazem mých emocí.A jako obvykle i ted mě zradily.
"Bolí tě to stejně jako mě,tak proč mi pokládáš zbytečné otázky?"promluvil stejně zlomeně jako před chvílí.A ačkoliv jsem si myslela že za tu dobu co ho znám,jsem si na jeho hlas zvykla,stále měl své kouzlo,které mi podlamovalo kolena.Já si ale pořád stála za svým.Bojovala jsem.Bojovala mezi dvěmi rozhodnutími-řídit se city nebo se o ně připravit?Stále jsem stála naproti jemu a mé dlouhé vlasy,stejné uhlové barvy jako Itachiho mi divoce vlály kolem obličeje.Ve snaze napodobit jeho chladné rysy jsem pravou rukou nebezpečně svíjela rukojeť katany.Prosby z černých očí se mísily v bezduchých zelených v takové rychlosti jakoby čas neexistoval.Stáli jsme proti sobě jako nepřátelé,nehybní,skoro neslyšní,vládu převzali jen emoce a gesta.
"Pokud…"
Ladně jsem se pootočila a pravidelně oddechovala abych nedala najevo svou nervozitu.Přesto jsem se mu snažila naslouchat.Dělala jsem to jen proto abych v něm vzbudila dojem že mi na něm záleží.Ale kdo si ted byl jistější zda jsou mé skutky předstírané nebo opravdové,já nebo on?
"………pokud jsi mě kdy milovala,znovu tě prosím,uteč!"
Slzy si začali vytvářet svou cestičku po mé tváři mnohem dříve než jsem počítala a pomalu mi smáčeli líce.Žádal po mě zbabělý útěk zatímco on by se postavil takové přesile jen abych dostala náskok výměnou za jeho smrt?Copak jsem ho tak dobře ovlivnila lživými zpověďmi mých citů že si myslel že bych bez něj dokázala žít?
"Já nemůžu,ty nemůžeš po mě tohle žádat!"zakřičela jsem na něj a přitom mi hlava poklesla.
"Sakra nebud tak tvrdohlavá.Pokud tě chytí,udělají to!Budeš trpět tak velkými bolestmi že nebudeš schopná ani pomyslet na útěk.Nedovolím aby se ti cokoliv stalo!Jsi pro mě tím nejdůležitějším,tím co ochráním i za cenu vlastního života."
Změnil dramaticky svůj ton,byl to ten který v sobě dusil.To uvnitř něj co ho nutilo na mě myslet.Jeho ústa se přitom chvěla.Nedokázala jsem tak přesně určit jestli to bylo hněvem nebo starostí ale jednou věcí jsem si byla jistá.Miluje mě.Ale proč mi tohle vše říká až dnes?Měl to udělat už dávno.Dávno………v ten den.




FLASBACK

Ani nevím jak jsem se ocitla v Uchiha čtvrti.Roky od vyvraždění klanu tam nikdo nebydlel. V další chvíli jsem se krčila pod troskami domů,které tu byly stejně tak dlouho a měli nám poskytovat úkryt.Sára byla v bezvědomí.Seděla vedle mě a hlavu měla položenou na mém rameni,já ji přitom držela za ruku.Jediné co jsem věděla bylo,že musíme utéct.
"Nehýbej se"poručil mi najednou ostrý hlas.Itachi se jako duch objevil vedle mě a křečovitě držel ruku na mých ústech,přitom kontroloval dění kolem sebe.Spíše boj kolem sebe.Zděšením jsem skoro nadskočila a kdyby mi nezacpal ústa jistě bych nás prozradila.Byla jsem naprosto zmatená a ačkoliv jsem v hloubi duše viděla svůj příští krok,mé tělo odmítalo poslouchat.Počítala jsem že je tohle jsou mé poslední minuty života.A tak jsem udělala ještě poslední věc.
"Miluju tě"řekla jsem mu nejněžněji jak jsem dokázala,když jsem vítězně setřásla jeho ruku z mých úst.Ale on se ani neotočil.Ani se na mě nepodíval.Nic mi neřekl. Bylo to jakoby mě neslyšel,což byla hloupost.Ano,možná že to nebyla nevhodnější chvíle a on nejspíš zvažoval naše možnosti na záchranu,ale přesto. Byla jsem zklamaná.Ne,zlomilo mi to srdce.Poprvé jsem mu vyznala své city,bylo to poprvé co jsem se odvážila někomu tak hrdému pomást smysly slovy o kterých jsem si myslela že ho zaujmou,potěší,že mi je oplatí.Ale nevěnoval mi ani pohled.Ani hlásku.Sevřela jsem stisknutí ruky se svou sestrou a odsunula se od něj.
"Jdeme"pověděl hruběji než jsem byla zvyklá a táhl mě pryč. Jako na povel v té samé chvíli kdy jsem mu dala najevo že mi jeho přítomnost je nepříjemná.V tu chvíli kdy jsem chtěla zůstat jen se Sárou.A pak-přišlo to tak nečekaně.Tak drasticky.Byla jsem ještě zmatenější,ještě bezmocnější.
"Né,Sára…nemůžu jí tady nechat.Slyšíš,pust mě za ní!"Vzpírala jsem se mu a střídavě křičela sestřino a jeho jméno,nic ale nepomohlo.
V ten moment jsem plakala daleko víc.Daleko více mě to bolelo.Odtrhl mě od mého jediného příbuzného.Od sestry,která pro mě byla vším.A nejhorší bylo že jsem si to pořád vyčítala.Její srdce ještě stále bilo a já jako medic ninja ji mohla mohla zachránit,mohla znovu otevřít oči,ale díky mé slabosti její život vyprchal zcela zbytečně.Nenáviděla jsem ho zato.A on mi nato opět nic neřekl.Nechápala jsem jeho chování.Nemohla jsem přijít nato proč po tolika měsících slibované lásky a štěstí se ted ke mně chová jako k nejhoršímu nepříteli.Jako ke kusu hadru.Proč mi vzal to na čem mi nejvíce záleželo?A poslední ránu mi zasadil když mi řekl:"Byla jsi jen spojkou mezi Akatsuki a Konohou!Odejdi kam chceš ale udělej to co nejrychleji,uráží mě pohled nato jak jsi slabá a bezcenná!"

KONEC FLASBACKU

"Ne,neuteču.Už ne"promluvila jsem odhodlaně a přistoupila k němu blíž.Vážila jsem své kroky a stále jsem sledovala případnou změnu jeho výrazu.Byla jsem jen pár centimetrů od jeho obličeje a špičkou nosu jsem mu přejížděla po tom jeho.Přitiskla jsem své čelo na Uchihovo a ignorovala jeho ucuknutí.Malými a na první pohled nejistými polibky jsem mu mapovala spánky,oční důlky,tváře,koutky rtů i bradu.Prsty jsem mu přejížděla od lícní kosti ke krku.Konturu rtů jsem mu zkoumavě přejížděla ukazováčkem a dlaně jsem potom přesměrovala k jeho obličeji.Stále ale silně odolával mým dotekům.
"Ne!"slyšela jsem jeho ráznou odpověď na mou nevyslovenou otázku.Chytil mé dlaně do jedné své ruky a odtahoval se z mého dosahu.Já se ale nedala.Naklonila jsem se k němu a zprvu jsem lehce spojila naše rty.Když jsem ucítila jeho dotyk kolem mého pasu,usoudila jsem že je to dobré znamení.V tu chvíli naše polibky začali být čím dál tím víc vášnivější.Naše jazyky se nekontrolovatelně proplétaly do stejného rytmu a ruce zběsile bloudily po tělěch.
"Tohle je hřích"zašeptal mi dychtivě do vlasů
"Sladký hřích"opravila jsem ho a už se dále nezaplétala do minulosti.Do toho jak jsem si usmyslela že se stanu opět ANBU.Že se dobrovolně budu podílet na misi zabezpečující jeho smrt.Do toho že i mě ted čeká jistá smrt rukou těch nejlepších mučitelů Země ohně,aby ode mě vymámili všechny informace o Akatsuki a zvláště Itachim.O tom že by byl Itachi ochoten riskovat vše jen kvůli mně.Že naše láska je zakázaná.Ač jsem se chovala jakkoliv a cokoliv řekla,byla to jen strnulá maska.Záleží mi na něm,záleží mi na tom že kvůli mně riskuje svůj život,záleží mi tom že nechci aby byl
kdokoliv kvůli mně zraněn a záleží mi na jeho slovech.A myslím jen nato co je ted.
"Odpouštím ti"řekla jsem jakoby nic a prudce jsem zvýšila vzdálenost mezi námi.

Nato kolem nás prosvištěla ostrá čepel kunaie a to pro nás byla výzva ke konečnému boji.
***


Držíc si krvácející ránu na rameni jsem doklopýtala k jeho tělu.Padla jsem na kolena a položila pravé ucho na jeho hrud.
"Itachi!!!Itachi!Notak,nesmíš to vzdát,jsi přece Uchiha!Tak bojuj,sakra bojuj,slyšíš mě?!BOJUJ!"
Zmocňovala se mě hysterie a pomalu jsem začala natahoval když se jeho tělo i nadále nehýbalo,přestože jsem cítila jeho puls.
Trvalo ještě několik dlouhých minut než pomalu pohnul víčky a zamrkal do nebe.V tu chvíli se mi tak odlehčilo tak že mi ukápli dvě slzy,které měli předvést svou roli v případě toho nejhoršího.Šťastně jsem ho objala a přitom si uvědomila ticho,které panovalo kolem nás. Přerušovalo ho jen moje vzlyky.Mrtvá těla okolo nás jen umocňovala jeho připomínku o páchání hříchů.

Pomohla jsem mu pomalu vstát a nevnuceně opřela jeho tělo o to mé.Měl více zranění než já a bylo to i tím že si více všímal mého bezpečí než svého.Jako bych byla z porcelánu….dovolila jsem si odfrknout,ale opětovný pohled na jeho bezmocnost mi ochromit všechen náznak humoru a rýpavých poznámek.Donesla jsem ho až do úkrytu Akatsuki,který byl ted prázdný. Dny i noci jsem se o něj ustavičně starala.Nehnula jsem se od něj ani na krok i když jsem věděla že mu nic nehrozí a z nejhoršího je venku.Pouze spal. Z nějakého zvláštního důvodu mě pohled na jeho spící obličej uklidňoval.Působil tak dětsky,tak sladce,nevinně,líbezně-jako padlý anděl.A pokaždé mě to donutilo si pohrával s jeho spadlými pramínky vlasů.Pokaždé mě to přimělo šeptat mu má slova do snů.I když jsem věděla že zanedlouho opět okusím jeho sladké polibky a bude mi patřit každý kousíček jeho těla.Že mi zase odevzdá své srdce a já se nebudu bát mu dát své.Že naše duše se spojí v jednu.Že všichni pochopí naše příběhy,pravdivé příběhy o našich odchodem.Znovu se staneme ninjy Konohy.Že znovu obnovíme stará přátelství.Zlé vzpomínky nahradí ty krásné.A nebude nic co by nám zabránilo v štastném životě.V utvoření velké rodiny.V tom že se naše jména budou spojovat dohromady jako příklad věčné lásky.Že zůstaneme navždy spolu.A to mě pokaždé přimělo si zopakovat že ho bezvýhradně miluji.

"Vstávej ospalče"skoro jsem nadšením zpívala.
"Mmmmmm"jeho odpověď mě moc neuspokojila.Dovolila jsem si tedy trochu ho vyprovokovat.Jen malinko.A protože byl lechtiví,začala jsem ho energicky šimrat na bocích.
"Nikol…ne,oh,přestaň,přestaň,prosííííííííííííííím"
"Ani nápad,to bych musela mít lepší důvod než tvoje prošení abych přestala"
"Jestli toho nenecháš zabavím ti všechny gumové medvídky….a………áá..Víš jak to pořád říkáš:Svobodu gumovým medvídkům,pryč s obaly!"zákeřně se zasmál a snažil se odstrčit moje ruce,marně.
"To bys neudělal!"ohradila jsem se na něj a začala ho lechtat tak hbitě a neodbytně že neměl šanci mi v tom nějak zabránit.
"Nikol,ti medvídci!Prosíííím přestan,nebo to vážně udělám"
"Jsi zlý"otráveně jsem k němu prohodila a přestala.
"Můžu tohle brát jako usmíření?"zeptal se vážněji,strnule ležel oči napjaté, zavřené.
"Příjde nato"
Pomalu nadzvedl své tělo a musel se přitom loktem pravé ruky podepřít aby udržel rovnováhu. Přitom si cosi mumlal a zlehka se usmíval.Byla to známka toho že začínal nabírat sílu a taky toho že se k něčemu chystal.A najednou jsem to byla já komu srdce tlouklo jako splašené. Natáhl ke mně ruku,zlehka se dotkl mé tváře jakoby zkoumal tisíce let starý poklad. Až ted konečně otevřel oči.A já se v nich zase začala utápět.
Ani jsem nezareagovala s jakou rychlostí a znovu objevenou silou si mě přitáhl k rozpálené hrudi.A ani to jak se naše rty spojily v jedny.
"Tohle je usmíření"spiklenecky jsem se zašklebila
"Miluju tě"pošeptal mi a políbil mě opatrněji na čelo.
"Já tebe taky,Itachi.Vždycky to tak bylo a navždy bude."


  • Slovo ODPOUŠTÍM TI znamená zapomenutí všeho zlého co ti milovaná osoba způsobila. Znamená to že si uvědomuješ váhu života a toho že žiješ jen jednou a pokud se nenaučíš odpouštět těm,které máš opravdu ráda,nikdy nebudeš mít důvod říct:Miluji tě.



Věnováno Nikolce-Tatarušce-Kolce-Nikol Yuki k jejím sladkým 16ctým narozeninám!Přeju ti všechno nejlepší(tot……..zdraví,úspěchy,pěkný kluky,peníze,lásku,pravé přátelé a funkční net s online kytičkou icq)protože jsi opravdu skvělá kamarádka,taková dobrá dušička i když mě někdy štveš tak že do tebe musím rýpat víc než sem zvyklá xD tak to nic nemění na to že jsi NAŠE xD a prostě TATARUŠKA :D.

A jen tak mimochodem:Co jsi dostala k narozkám na intru?:D

Touha díl 19

22. března 2009 v 16:58 | kolka |  Povídky kolky
Možná bych sem měla dát věkový omezení, ale stejně by to nepomohlo xD

Další články


Kam dál