Srpen 2008

Oznam

31. srpna 2008 v 11:28 | kolka |  Naše povídky
Lidičky, odjíždím....mno škoda....běhěm půl hodiny pojedu na intr a vrátím se až někdy v pátek. Doufám, že tam budu mít dost času na psaní povídek, ale opravdu nic neslibuju. Moc se těším až se zase vrátím :o)
Tak se mějte hezky a snažte si užít základky dokavaď to jde :o) XD

Touha 14

26. srpna 2008 v 19:46 | kolka |  Povídky kolky

Asi mě zabijete, ale já to pak MOŽNÁ napravím XD až si to dočtete, tak budete vědět očem mluvím. Ještě jednou soooryyy a hlavně tobě Kesidy XD....

P.S. Chyb v textu si nevšímejte, mě se to jako vždy nechtělo kontrolovat XD
Blížil se večer a měsíc se začal tvarovat do úhledného úplňku. Tým Hebi byl na nohou a snažil se uklidnit Kiru, která blouznila v horečkách. Nebyla však jediná, její dvě přítelkyně na tom byly stejně. Nikol ležela na posteli a házela sebou ze strany na stranu a Kesidy byla tak mimo, že kdyby někoho při svém záchvatu zabila, tak o tom ani nebude vědět. V každém bodu tohoto trojúhelníku vypukala panika. Dívky byly jako z jiného světa. Házely sebou a ničily vše, co jim přišlo pod ruku. Na kůži na rukách se jim objevil znak. Podivný znak a jakmile do okna svitlo měsíční světlo, začal znak rudnout a pálit své nositelky tak, že omdlely.
Bylo skoro 11 hodin večer a tihle tři ležely každá ve "své" posteli a spokojeně oddechovaly. Orochimaru se snažil přijít na to, co se s Kesidy dělo, ale kdykoliv se jí pokusil zkoumat nějakým svým jutsu dostal elektrickou ránu. To samé ostatní. Normální prohlídka nestačila potřebovali je prohlédnou medikové ale když na ně použili, ba jen velmi málo své čakry, dostali pecku….a tak to šlo dál do té doby, než hodiny neodbyly 23:45. všechny tři dívky se najednou zvedly z postele a se zavřenýma očima utekly oknem….
Ostatní plašili kam mohli zmizet, ale tři přítelkyně běželi na místo, které bylo přímo uprostřed nich. Do Konohy…
Sasuke se táhnul z místního bordelu do domu, ve kterým strávil pár krásných týdnů se ženou svýho života. Odešla od něj za jeho bývalým týmovým partnerem. Nemohl to překousnout, nevěděl ani jak, ale dostal se na místo, které jí ten večer ukazoval. "Je to přesně měsíc." Řekl si pro sebe docela nahlas.Ano byl to měsíc od té doby co přišla do vesnice a byl to také týden, co ho opustila. Sedl si na místo, odkud krásně uvidí na stádo jednorožců, kteří se za necelou čtvrt hodinu objeví. Seděl jen chvíli a uslyšel opilecké volání, pro něj již známého jména. "Kéééésíííídýýýýý? Láááááááásko moje…..škyt…….kdeeee sííííííí?" Sasuke k němu přiběhl a ihned Kakashimu jednu vrazil. "Pss kesidy tady není a ty tu hulákáš jak pavián. Jsi v lese!" "No…škyt….a co jako?" "A nic prosim tě, jen buď zticha." "Dobře teda…. Škyt…."
Už zbývala jen minuta do půlnoci a Sasuke si spolu s Kakashim sedli do trávy. Najednou oba ucítili náhlý proud čakry, ale ne jedné osoby. Nýbrž tří. Každou z jiné strany. Ne! Teď už nebyly jen tři. Bylo jich daleko víc. Kakshi se probral z opilosti a se Sasukem oba najednou vstali na nohy. Podívali se před sebe na jezírko. Spatřili v dáli postavu s rudými vlasy v culíku. Ze strany uviděli se přibližovat další postavu. Tentokrát měl ta dívka své vlasy rozpuštěné a také rudé a kolem nich proběhla dívka s dlouhými černými vlasy. Všechny tři se zastavily přímo uprostřed jezírka a chytily se za ruce. Obličeje jim směřovali k nebi, ale oči měly zavřené. Nyní byla přesně půlnoc a jednorožci se začali shromažďovat. Nevyplašili se. Ta děvčata jim nevadila. V tom začaly znaky holkám na rukách svítit a mizet. Bývaly by se hned pustily, ale to, že na tentýž místo dozářil tým Hebi, Akatsuki a Orochimaru s Richardem, je donutilo se chytit ještě pevněji. Pak se k Akatsuki přikradli i Kakashi se Sasukem. Sasuke proto, že si nebyl jist zda správně vidí, jak svého bratra živého, tak i ty tři. Už chtěl promluvit, ale Itachi ho umlčel mávnutím ruky……..
Děvčata se Otočila na Orochimara s Richardem a všechny tři otevřely oči. Dvojčatům zlatě zářily a Nikol se z jejích zelených vytvořily kočičí. (s kočičíma stále vidím XD) "Ale notak, přece sssi nemyssslíte, že mě porazíte?" "Ony možná ne, ale my určitě." Řekl mu Sasuke s chladnou hlavou. Orochimaru se rozhlídl. "Uznávám, že vššššichni Akatssssuki, tým Hebi a vy dva budete tvrdý oříšššek, ale to není nic, co by nezvládli mí lidé…" jen to dořekl a za ním se objevili ninjové ze skryté zvučné. "A doprdele už zase." Vyklouzlo Itachimu. V tu chvíli se za ním objevil Richard. "Mysslím, že spolu máme nevyřízené účty." "Opravdu? Nevzpomínám si." Odvětil mu s ledovým klidem. "Že ne? Měl ssi být už dávno mrtvý…" "Takovou radost ti podruhé neudělám….."
"Že by na mě zbyly kočičky?" řekl mlsně Orochimaru, když se všichni kromě jeho a holek. "Nemusíme se Kesidy ptát, co se všechno stalo! Vidíme jí to na očích a ty za to zaplatíš." "Niákol, je ti jasssné že ty jí to na očích nevidíššš. Velmi opravdu velmi pochybuji, že sssi to sssvým přítelkyním zastihla říci." Kesidy a Kira se na ní otočily. "Co se stalo?" mlčela… "No tak, do toho, nebo to řeknu sssám." "Ne! Kiro…..Kesidy……já….vždyť to není důležitý! Řeknu vám to potom, řeknu to až tohohle hada roztrháme!" "Dobře." Odpověděla dvojčata váhavě a všechny tři se vrhly na Orochimara. (nastupuje zase scéna, která se mi vůbe, ale vůbec nechce rozepisovat XD, páč by to bylo asi na hodně dlouho, tak to kapičku zkrátím XD)
Nyní se nevědělo, čí je to boj. Kesidy, k němu cítila odpor za to, jak se k ní choval a jak se ona musela chovat, aby si ho udržela docela při dobrém. Kira byla vzteky bez sebe, když znova spatřila jeho tvář. Nikdy neměla ráda hady a obzvlášť ty, kteří ubližovali jejím nejbližším a Nikol, ta už ani nevěděla proč bojuje. Ano zabil jí rodiče o tom není pochyb, ale sestru zabil její nejbližší přítel. Ne! Orochimaru si zaslouží zemřít. Musí!.......
Boj byl dlouhý, převelice dlouhý. Pár silnějších a šikovnějších ninjů se vrhlo pomoci svému pánu. Nakonec to skončilo tak, že s ním bojovala pouze Kesidy. Kira a Nikol měly jiné starosti. Kesidy to nevadilo, konečně se mohla rozmachovat tak, aby nikomu jinému neublížila. "Ssstejně sssi říkám, jak je možné, že jsssi prolomila pečet na tvé čakře." "To čumíš co? Kouzlo! To ty nedokážeš!" "Myssslíššš?!" řekla zmizel. Velkou rychlostí se objevil za ní, ale ona to čekala. Prudce se otočila a dostal pěstí jak od Tsunade XD……
Kakashi se konečně osvobodil od kupy ninjů, kteří se na něj sesypali a běžel na pomoc té, která mu tolik ublížila. Viděl, že je tam už sama a i když to sice není tolik poznat, už jí docházely síly…….
"Kesssidy, dochází ti ssíly, asssi to už ukončím…" "Ty nic ukončovat nebudeš Orochimaru." "Kakashi!" vykřikla Kesidy. "Tak co Kakassshi už jsssi ssse z toho opilectví dossstal? He…myssslím, že ne…" "Orochimaru varuju tě odlož ten Kusanagi…" "Myssslíššš můj nádherný meč? Ještšště by mi ho mohl někdo sssebrat…" "A dost!" zařvala Kesidy a vrhla se na Orochimara. "Koukej se zahrabat do země ty pedofile." "Kesssidy neurážej mě." Řekl jí s odporem a odstrčil Kakashiho tak, že odletěl a narazil do stromu. "Ne!" "Copak copak, že by sse někdo bál?" "Tebe těžko máš zženštilej hlas, ksicht jak Michael Jackson a ke všemu jsi satanista!" "Hmm vidím, že sssi někdo pěkně prozkoumával prokleté znamení…." "Táhni…" řekla a bojovala dál. Kakshi se pomalu probíral z tý rány do hlavy a viděl, jak Kesidy a ostatní pořád ještě bojují. Orochimaru se slizky usmál. "To ne… Kesidy pozor!!!!" Kesidy to nejspíš nezaznamenala, nebo spíše nechtěla. Orochimaru se na ní vrhnul s vyceněnýma zubama v domění že jí kousne. Rychle se přibližoval když v tom…..cink……. "Chutná ti čakrový kov? Doufám že jo, protože na Kesidy můžu jenom já!!!" jen to dořekl koupl do nej a otočil se na Kesidy. "Kess….můžeš mi odpustit?" jako odpověď se mu dostalo sundání masky a polibek. "Samozřejmě…" a nandala mu zpátky masku. "Nessskončili jsssme." Zamumlal si Orochimaru pro sebe. Stiskl pevněji svůj meč a vrhl se na Kakashiho. Kesidy to viděla a věděla, že Kakashi nemá možnost ten útok odrazit. Otočila se proto i s Kakashim. Cítila, jak jí tělem projíždí chlad a cítila, jak jí nohy neudrží. Padá na zem, ale od jí chytil. Viděla pohybovat jeho rty, ale neslyšela co říká. Slyšela jen slova, která si myslela. Ne ona je řekla. "Miluju tě……" a zavřela oči. Kakashi položil její tělo na zem a postavil se před Orochimara. V očích měl nelítostný pohled a v ruce se mu začalo objevovat Chidori. Ale ne jedno. Nýbrž v každé ruce zdržel obrovskou dávku čakry. "A za tohle zaplatíš." Použil chidori v pravé ruce, ale Orochimaru dal před sebe meč. Ten se mu však pod dávkou čakry roztříštil a on dostal druhým chidori přímo do břicha. Z úst mu tekla krev, ale on z posledních sil stačil ještě říci. "Víššš Kakassshi, to není jediný meč, který mám ssss……." Kakshi ucítil bolest těle. Oba padali k zemi……..
Kira hlasitě vypískla a tím přerušila všechen boj. Běžela ke své sestře, ale ona jí nedokázala pomoci……možná Nikol, je medik a Sakura, ale to by museli do vesnice……
Pak se před ní objevil Richard a za ním zbytek jeho ninjů. "Doufám, že jsi spokojená Nikol, teď máš na svědomí i mého otce, to ti nezapomenu…" a zmizeli………

Pro Kiru, Ajdalenku a Adydy k narozeninám....

24. srpna 2008 v 12:14 | kolka |  Povídky kolky
Milá adélko, velmi doufám, že se ti dárek ode mne a od Toma bude líbit. Tak si užij básničku co ti Tomášek složil a pokochej se maličkostí ode mne.....

Osud to tak chtěl-VELKÝ OZNAM

22. srpna 2008 v 21:11 | kolka |  Povídky kolky
Lidičky, tady si někdo stěžoval, že jsem nechala konec tohoto příběhu otevřený, to bylo proto, že si myslím, že si každý utvoří vlastní idilku o tom, jak by to mohlo pokračovat. Ale pokud si opravdu přejete abych to dopsala tak prosim. Jak jsem již napsala do komentářů. Mám buď v plánu sepsat epilog, ve kterém se vysvětlí vše co Sakura udělala a proč to udělala, nebo napíšu povídku, která na tento příběh bude navazovat, ten však nebude zítra, ale za docela dlouhou dobu. Obojí má však háček, nehodlám ani u jednoho psát happy end, takže si pořádně rozmyslete co vlastně chcete XDXDXD (někdy umím být jako Kess XD) Anketa je pod prexem......

Osud to tak chtěl 4

16. srpna 2008 v 17:06 | kolka |  Povídky kolky
Takže lidičky, já jsem splnila slib a zveřejním další a poslední díl povídky OSUD TO TAK CHTĚL, ale na posledy vás varuju, nevím jestli se to bude líbit. Myslím, že mě spousta lidí včetně Kesidy budou odsuzovat, ale já jsem už prostě taková, neumím psát Happy endy. XD (a je to i docela krátký)

Osud to tak chtěl 3

16. srpna 2008 v 13:17 | kolka |  Povídky kolky
Chvíli trénovala, ale nakonec si lehla do trávy a dívala se na modré nebe. "Už začínám být jako Shikamaru." Řekla docela nahlas. "Ano, to je pravda, pěkně si tu lenošíš." Ozvalo se za ní. Prudce se zvedla až se jí z toho zamotala hlava a ona se zapotácela. Sasuke jí pro případ přidržel, ale ona ho vztekle odstrčila. "Jak dlouho tu už jsi?" "Dost dlouho na to, abych poznal, že ti něco vrtá hlavou." "Fajn, takže skoro od začátku že?" vyjekla na něj. "Není to jedno? Vždyť je dneska tak hezky. Proč by jsi si kazila tak pěkný den, ječením na někoho jako jsem já?" řekl jí místo odpovědi a provokativně se usmál. Sedl si do trávy a potěšeně pozoroval jak se Sakura vzteky červená. Nakonec to dopadlo tak, že odešla o pár kroků dál a začala znovu trénovat. Sasuke jí celou dobu sledoval. Přišlo mu jako věčnost, když spolu byli před několika lety v týmu. Myslel si, že v ní může mít vždycky oporu, ale od toho dne co jí a Naruta opustil ho začala nenávidět. Nedivil se jí. On se taky nenáviděl. Nemohl však uvěřit, že když se vrátil zpátky do Konohy, že ho ti dva znova přijali a dělali, jako kdyby on nikdy neodešel. Nemluvili s ním o tom. Byl jim za to vděčný i když to nikdy nepřiznal a choval se k nim, tak jak se choval. Bylo na čase ty promrhaný roky napravit a teď na to byl ten správný čas. Sakura už byla parádně unavená. Chtěla si lehnout do trávy, ale její druhé já jí napovídalo, aby to nedělala. Nevěděla proč, ale sama sebe poslechla a házela dál kunaie do terčů. Najednou se jí zamotala hlava a ona cítila jak padá. 'Zatraceně došla mi čakra…' pomyslela si a ztratila vědomí. Ale nedopadla, Sasuke jí zachytil a snažil se jí probudit. Usoudil, že musí být hodně vyčerpaná a rozhodl se, že jí odnese k sobě domů……
Mohli být tak čtyři hodiny k se Sakurou v náručí přišel do svého bytu. Tam jí položil do ložnice na postel a šel "připravit" něco k jídlu. Tušil, že Sakuro určitě nic nejedla a on dostával taky hlad…………Sakura se probudila večer okolo 8 a venku se začínalo zatahávat k bouřce. Pomalu otevřela oči a prohlídla si pokoj, ve kterém spala. Tohle nebyl její dům! Vyběhla ze dveří, ale podcenila to, že ještě nenačerpala moc čakry. Stála u otevřených dveří a křečovitě se držela za kliku. Citila se jako opilá. 'To bude tou bouřkou.' řekla si znova pro sebe. Nesnášela bouřky. "Ty už jsi vzhůru?" divil se Sasuke, když jí viděl jak se opírá o dveře. "Vidíš ne? Spím snad?" "Jej, snad to, že o tebe mám starost nedotklo! Nebuď taková." "Jaká zase?!" "Ale nic, nemáš hlad?" "A víš, že docela jo?" "Tak pojď jídlo je na stole." Sakura šla přímo za Sasukem do kuchyně. Před sebou viděla nádherně prostřený stůl a na něm ještě nádherně vypadající jídlo. Sedli si a začali jíst. Ani jeden nepromluvil. Sakura z čisté zvědavosti a Sasuke kvůli tomu aby nic nezkazil. Po jídle neslyšně uklidili a Sasuke si šel sednout do obýváku. Pustil televizi a dělal, že ho ten pořad nadmíru zajímá. Sakura ta stála u okna a pozorovala, jak se čím dál tím víc zatahuje. Pak prolomila ticho, které mezi nimi vládlo. "Tak Sasuke…já…já asi půjdu ať stihnu být doma než to začne." "Jak myslíš, jestli chceš můžeš tu zůstat. Já se vyspím na gauči." "Ne děkuju, já dojdu domů…." "Tak fajn." Sasuke se zvedl z gauče a šel jí vyprovodit ke dveřím. Jen ale otevřel dveře, uhodil ohromný blesk a hrom. Sakura v tu samou chvíli vypískla a otočila se zpátky do bytu. Nevěděla ani jak, ale ocitla se v Sasukeho náruči, jak si jí drží blízko u sebe a chlácholí jí tím, že se jí nic nestane. Že zůstane u něj.Že jí v tomhle počasí nikam nepustí. Sakura to přijala a pokývala hlavou na souhlas. Zavedl jí tedy zpátky dovnitř a sedl si s ní na gauč. Sakura se pořád třásla, ale ne zimou. Opět se zablesklo a ona vykřikla. Sasuke se zvedl a odešel. Najednou vypadl proud. Sakura se hrozně lekla a schoulila se klubíčka. Sasuke přišel po chvíli se svíčkou v ruce. "Promiň Sakuro, hledal jsem světlo. Už tu s tebou zůstanu. Nebo chceš jít už spát? Dám ti tam svíčku." "Ne….ne Sasuke ……já …..děkuju. Ne, ještě tu zůstanu s tebou." Zase uhodil blesk a byla to taková rána, že se otřásla skla v oknech. Sakura už to nevydržela a přitiskla se k Sasukemu. Ten to nečekal, ale nevadilo mu to. Naopak. Hladil jí po vlasech a uklidňoval ji až z toho oba usnuli.
V noci se Sakura několikrát vzbudila, když zaslechla rámus, ale Sasuke jí k sobě vždycky přitiskl a řekl. "Neboj, nikam tě nepustím Sakuro. Slibuji." Pak vždy klidně usnula.
Ráno se Sakura vzbudila první, ale viděla, že bouřka stále ještě neustala. Pořád stejně pršela a sem tam se zablesklo. Chtěla odejít domů, ale když se podívala na Sasukeho, tak jí přišlo blbý se vypařit. Rozhodla se tedy, že mu přichystá menší překvapení. …..
Jen Sasuke otevřel oči, lekl se. Sakura zmizela. Chystal se odhrnout deku, ale v tom se otevřeli dveře kuchyně a v nich stála Sakura s tácem v ruce. "Konečně jsi se probudil." Řekla mu s milým úsměvem na rtech a položila tác před něj. "Dobrou chuť." Řekla mu a chtěla odejít, ale to by nebyl Sasuke, kdyby k tomu neměl námitky. "A co ty? Ty nebudeš jíst?" "Ne nemám hlad." "Tak tu buď alespoň se mnou." "Co za to?" zkusila to Sakura. Sasuke se zamyslel a pak jí pobaveně řekl. "Nic, to bych měl dostat já ne? Vždyť jsi tu dneska spala." "Css…vždyť se tě nikdo neprosil abys mě tu nechával." "Ale ty nerozumíš vtipu. Vždyť to byl jen žert." "To teda nebyl. Žert bývá vtipný!" "Ale kdež!" uculil se na ní a stáhl jí k sobě na gauč. Sakura si teda poslušně sedla a pak se zeptala. "Kde máš ovladač? Chtěla bych se podívat co dávají." "Na tady." Řekl a podal jí ho. "Tak a teď si dáš se mnou. Jsi hrozně lehká, takže budeš jíst!" "Ne Sasuke, já opravdu nemám …." Nedopověděla, protože jí v puse přistála lžička s marmeládou. "No fuj, co mi to děláš vždyť je to hrozně sladký." "A já vždycky říkám, vem si k tomu rohlík." A už jí ho podával. "Mno…tak dík no." "Není za co."
Bouřka už byla skoro pryč, ale déšť neustával. Seděla se Sasukem v obýváku a vůbec se jí nechtělo domů. Buď si o něčem povídali nebo se navzájem provokovali. Ani jeden z nich netušil, že toho mají tolik společného. Sakura si v duchu říkala, že by asi měla jít domů, ale když se o tom zmínila před Sasukem… "Nikam Sakuro, leje tam jako z konve! Ještě by jsi byla nemocná!" to byla jedna z mnoha odpovědí, které jí řekl. Byla docela ráda, že nikam nemusí, protože jí začalo být se Sasukem dobře. Nejdříve si myslela, že ho nenávidí, ale nyní….
"Sakuro půjčíš mi ten ovladač? Už ho držíš v ruce snad deset minut a ještě si tu televizi nezapla." Pochechtával se Sasuke. "Je promiň, asi jsem se zamyslela." "Neuvažuješ snad zase o tom, že by jsi šla v tomhle dešti domů, že ne? Protože jestli jo, tak tě stejně nikam nepustím a na mou duši tě tady přivážu." "A to by jsi chtěl udělat jak? Myslíš, že bych se nechala?" "A myslíš, že bych tě nepřepral?" odpověděl jí na otázku otázkou. "Ne, nepřepral. Jsem silná dost a ubráním se ti!" řekla rozhodně a v očích se jí blýsklo. Sasuke si toho všimnul a zvedl se z pohovky. "Fajn, to se ještě uvidí." Usmál se a začal Sakuru chytat po bytě. "Nechytíš, nechytíš." "Ale chytím, jen se nesměj." Sakura ten byt ještě pořádně neznala, takže si nebyla jistá, jestli do něčeho nenapálí. Raději se pořádně rozhlížela, ale to ji zpomalovalo. Sasuke toho využil a když zabočila do ložnice, chytil jí okolo pasu a strhnul jí s sebou na postel. Sakura se ještě ani nestačila vydýchat a už se tlemila na celé kolo. "Sasuke prosim tě, nelochtej mě, prosím. Hahahaha…." Sasuke se rozhodl, že jí ještě chvilku potrápí, ale pak i on měl dost a přestal. "No fuj, ty jsi mi ale dal! To už nikdy nedělej jasný." "To víš, že mi to jasný není. Mě se všechno musí názorně předvést." "Opravdu? Začínáš být horší než Naruto." "Jen si rejpni Sakuro vždyť mě to vůbec, ale vůbec nevadí." Řekl jí posměšným a ironickým tónem. Sakura u toho měla dost, sedla si obkročmo na něj a začala. "Sasuke přestaň, nejdříve ti hrozně vadilo, že navštěvujeme stejnou školu a sedíme ve stejné lavici a teď ti je jedno, že spím ve tvém bytě! Tohle přece není normální! Co se to s tebou děje?" Teď byl ten správnej čas aby to vyklopil. Překulil Sakuru pod sebe a nahnul se k ní. "Myslím, že je na čase ti to říct. Jak jen začít. Je neděle večer a já Sasuke Uchiha tě chci požádat o laskavost. Nechci aby ses mi smála až vyslovím to co mám na srdci. Slibuješ?" "Jistě ale proč bych se měla smát?" "Miluju tě Sakuro." To bylo jediné na co se vzmohl. Byl u ní velmi, velmi blízko a jeho to pořád přitahovalo.
Jemně jí políbil na rty a cítil jak z něj odpadla obrovská tíha. Obtočila mu ruce okolo krku a nechala se unášet pocitem blaha. Tak dlouho po tomhle toužila. Stále ho milovala i když si to nikdy nechtěla přiznat. Zasunula mu ruce do vlasů a on se jí přisál na krk. Mazlili se hodně dlouho.Pak jí Sasuke začal pomalu rozepínat tričko. S její pomocí jí ho sundal a líbal jí na každý kousek jejího těla. Lehce si jí nadzvedl a rozepl jí podprsenku. Pomalinku jí sundal nejdřív jedno ramínko a pak druhé. Nechtěl nic uspěchat. Zato Sakura si lámala hlavu s něčím jiným. Pomalu přesunula ruce z jeho vlasů ke košili a začala jí rozepínat knoflíček po knoflíčku. Jemně mu jí sundala a ucítila jeho vypracované tělo na svém. Oboum zbývali už jen kalhoty. Navzájem si je svlékli a leželi na sobě úplně nazí.
Bloudila rukama po jeho zádech a on jí líbal na dekolt. Sasuke se pak s polibky přesunul na břicho. Pak Sakuru lehce zvedl a posadil si jí na sebe. Sakura slastí zaklonila hlavu a Sasuke jí znova políbil na krk. Začal se v ní pomalu pohybovat. (Heh normálně se mi to nechce rozepisovat XD takže to rychle ukončím hihi) Ani jeden nechtěl skončit. Začali zrychleně dýchat a vydávat zvuky stonu. Oba dva vyvrcholili ve stejný okamžik a Sasuke položil Sakuru zpátky na postel. Lehce jí políbil a položil se na její zpocené tělo. Hlasitě oddechovali a Sasuke pochvíli Sakuru objal a ona usnula v jeho náručí…
Sakura se v noci probudila a uvědomila si co se stalo.Políbila Sasukeho na tvář a zašeptala. "Promiň mi lásko, takhle to bude lepší." Potichu vylezla z postele, oblékla se a běžela k sobě domů………
Jen chci upozornit, že příští díl bude poslední a možná to bude pro někoho šok. Pardon....XD

Láska, ale pozdě

14. srpna 2008 v 21:06 | kolka |  Povídky kolky
Lidičky, tak jsem takhle seděla nad povídkou a najednou mě bouchla o hlavy básnička. Sice není tak dlouhá jako ta předchozí, ale doufám, že trošililinku oceníte 5 minut mého snažení. :o)
Chci tě vidět,
Chci tě milovat.
Nechci tě ztratit
A nechci litovat.
Já málem zemřel.
Tys mne však zachránila.
Tak vracím se k tobě
A Karin mi nebránila.
Miluji tě lásko,
Ale srdce mi krvácí.
Protože mi umíráš v náručí
A život se mi rozvrací.
Sakuro vrať se mi zpátky,
Slzy mne padají.
Já odmítám spatřit,
Tvůj kámen náhrobní.
Asi jste všichni pochopili, že je to básnička, kterou "vypráví" Sasuke. Doufám že se tento kratinkž článek líbil.

Osud to tak chtěl 2

13. srpna 2008 v 20:30 | kolka |  Povídky kolky
Lidičky, jsem zpátky. Konečně mě maličko políbila můza a já jsem zvládla napsat další díl osudu. Sice je to kračí, ale snad se to bude líbit.
"Zatracenej Uchiha, si myslí, že když byl super star v Konoze, že jí bude i tady. Ááá jak já ho nenávidím!!" říkala si v duchu Sakura, když opouštěla areál školy. "Ten den už nemůže být horší!"
"Co si o sobě vůbec myslí? Že si se mnou může pohrávat? Já nejsem někdo, kdo by jí obskakoval!!! A nakrucovat se přede mnou taky nebude. Pak se diví, co to se mnou dělá!!" říkal si pro změnu Sasuke když běžel ZASE Sakuře v patách.
"Ale líbat umí dobře…" zamysleli se ve stejnou chvíli.
"Ne nesnáším ji!"
"Je to krypl, nenávidím ho!"
Sasuke jí konečně dohnal. Sám nevěděl proč za ní jde. "Sakuro!" "Co ještě chceš? Nakládačku?" "Nech si ty kecy a nebuď tak arogantní. Nic tak hrozného se přece nestalo!" "Tak nestalo? Tobě asi nedochází, že mám přítele a násilím mě líbáš?! Jsi ještě ubožejší než jsem myslela, to se pitomost a iracionalita předává u vás po generace, že jsi tak nemožně natvrdlej?!" "Tak to by stačilo Sakuro, zacházíš moc daleko!" "A ty jsi zase ten svatej! Včera jsi řekl před celou třídou, že jsem zabila svojí matku! To je ti jedno co si o mě pomyslí! Myslíš opravdu jenom na sebe!" "Proč si taková? Proč si děláš okolo sebe nepřátele? Proč Sakuro ubližuješ sama sobě?!" "Proč? Jak se můžeš ještě ptát? Opravdu jsi moc rozumu nepobral to se musí nechat, kdybych ti měla vysvětlovat svoje problémy, tak tě to za prvé bude nudit a za druhé by ses mi vysmál! Takže na mě nechoď se žádnýma otázkama, protože ti na ně neodpovím. A pokud by jsi byl od té dobroty a nechal mě na pokoji byla bych ti vděčná! Přece jenom si nechci i nadále kazit den a večer mám rande, takže mě nech!" "Fajn jak myslíš Sakuro, ale zdaleka jsme spolu neskončili!" "Už se celá třesu!" "Dej si na mě pozor, nevíš čeho jsem schopnej!" " A ty nevíš, čeho jsem schopná já!" Nato tu ty se rozešli každý svou cestou.
Sakura i když si to nejdřív přiznat nechtěla, tak Sasuke zaskočil tím, že jí políbil. O tom vždycky snila., ale teď už ne! Nenávidí ho z celého srdce! Ne, pro dnešek měla té negativity dost, chtěla si užít. Šla k sobě domů a připravovala se na večer. Věděla, že si Tomáš na ní nikdy nic nezkusí, protože mu mnohokrát řekla, že ho sice ráda má, ale že by to upřímná láka si není jistá. Bral to a byl rád, že alespoň nějaké city k němu chová.
Okolo osmé večer zazvonil zvonek a ve dveřích stál Tomáš. "Tobě to zase dneska tak sluší." Začal jen co Sakuru viděl ve slušivých džínách a tričku co dostala od něj. "To budeš dneska překypovat komplimenty a nebo už půjdeme?" zeptala se ho s milým úsměvem. "Jasně."
Povídali si o všem možném až to dospělo k tématu SASUKE. Sakura se o tom moc bavit nechtěla, ale Tomáš ano. No co jí zbylo. Bavili se o jejím předchozím životě, Tom už dávno vědět, že je bývalá ninja a nijak mu to nevadilo.
Bylo už pozdě a tak se rozhodli vrátit se. Sakura měla divný pocit, opravdu divný. Něco jí nahánělo strach, ale ne z Toma…..nechala to být. Konečně byla doma. Vlezla si do sprchy. Potřebovala se uvolnit, dnešek byl na ní moc silný kafe. Teplá sprcha jí udělá dobře. Když vylezla z koupelny, sedla si do postele a do ruky si vzala nějakou knihu o lékařství. Nebyla si však vědoma toho, že jí celej večer pozorují jakési oči.
Sasuke seděl na stromě a pozoroval ji. Celou dobu si říkal, proč to vlastně dělá. Ještě odpoledne jí nenáviděl a teď jí musí vidět pořád. Něco se s nim děje a on neví co. Najednou se Sakura podívala k místu, kde byl Sasuke schovaný. Dívala se tam docela dlouho. "A doprdele…" ujelo mu. Sakura se zvedla z postele a vyšla balkon. Otevřela dveře a zařvala. "Myslím, že jsi se pro dnešek nakoukal dost, tak už konečně vylez!" Sasuke tedy seskočil k ní na balkon. "Proč to děláš!" "A co jako?" zeptal se. "Nedělej blbého, proč za mnou celej den lezeš, proč mě teď špehuješ proč? Baví tě, mě provokovat? Jestli ano tak prosím, posluž si, ale varuju tě, moje trpělivost není nevyčerpatelná." "Děláš, jako kdyby ti to, co dělám vadilo." Odpověděl jí jízlivým tónem a opřel se o zábradlí. To jí ovšem ještě víc naštvalo. "Uchiho……tobě asi vůbec nedochází, co bych ti mohla udělat že?" "A co by jsi mi mohla udělat?" řekl jí a pozvedl jedno obočí. Na to se Sakura chytila. Přišla k němu blíž. Položila mu ruku na hruď a do ucha mu pošeptala. "Docela dobře umím namíchat zákeřný a účinný jedy. Jestli chceš zůstat na živu, tak mě přestaň provokovat." A přitom se sladce zachichotala. V Sasukem to jenom vřelo. Byla tak blízko ZASE! Sakura podle jeho pohledu poznala na co myslí a zase řekla. "A nebo ti můžu dát nějaký prášky na zmírnění hormonů, jestli se nepřestaneš takhle křenit! A už konečně vypadni, nebo splním to co jsem ti řekla ve škole!" "Promiň nepamatuju se, můžeš mi to oživit? Myslím jako úplně všechno. Víš jako třeba názornou ukázku toho co se stalo." Zasmál se Sasuke. "Dobrej pokus, ale nezabere! Zkus to příště, ale na někoho jiného a teď vypadni!" s těmito slovy ho strčila ven z balkonu a zavřela za sebou skleněný dveře. Zhasla a šla si lehnout.
Další den byla sobota, takže se do školy nešlo. Vzpomněla si na včerejšek a musela zasmát nad tím, jak ze se Sasuke udělal debila a nechal se shodit z balkonu. Ještě chvilku si lebedila v posteli a pak jí napadlo, že by si mohla zatrénovat. Přece jenom je z vesnice pryč už několik let a co kdyby se objevil nepřítel? Nebyla by připravená. Vstala z postele, najedla se a šla až za hranice města. Z batůžku, který si před odchodem sbalila, si vyndala kunaie, shurikeny a všechny ostatní zbraně. Dokonce vyndala i svou starou Anbu masku. Zase si vzpomněla na ten den, kdy se stala ta osudná věc……
"Mami, prosim tě nepoužuj mě pořád. Jsem už velká na to, abych věděla co mám v takových případech dělat. Jsem shinobi a vždycky jí budu!" "Sakra Sakuro, ale pořád si moje dcera a já mám o tebe strach, já tě tam prostě nepustím, nepustím tě do války. Už jsem ztratila tvého otce, nechci ztratit i tebe." "Já tam budu jen jako v záloze, hlavní náplň mé přítomnosti bude, že budu léčit zraněné!" "Ale já jsem ti prostě řekla, že nikam nepůjdeš! Psotě ne! Zůstaneš doma, u mě!" "Proč jsi vždycky taková? Nebyla jsi to náhodou ty kdo chtěl abych byla ninjou?" "Ano to jsem chtěla, ale jen abys se uměla bránit, ne abys bojovala proti nepřátelským ninjům." "Mě se ale nic nestane! Stalo se mi snad někdy něco co bych si nevyléčila? Takhle je to skoro pokaždé, když jde o náročnější misi. Vždycky se spolu pohádáme a nakonec mě stejně pustíš, ale těmi hádkami se všechno hroutí. Když tu byl táta, tak ti vždycky domluvil, že se mi nic nestane! Že mi je Naruto vždycky po boku! Bez něj bych byla mrtvá. Ale dokavaď je mi věrným přítelem a pro mě skoro jako bratrem, tak se o sebe nebojím. Mami prosim tě, já se už s tebou nechci hádat, přijde mi to zbytečný, protožš stejně jako víš, že na mým životě nic nezměníš…" "Ale Sakuro…." "Ne mami, nepřemlouvej mě, vrátím se slibuji, jako vždycky a vždycky jsem to taky splnila. Do týdne budu zpátky." "Tak….tak dobře, ale dávej na sebe pozor." "Budu mami, neboj se." Obě ženy se objaly, ale ani jedna nevěděla, že je to naposled. Jen se Sakura otočila k odchodu, její matka se sklátila k zemi. "Mami, maminko co ti je?!" "Sakuro, dítě moje…..po-pomoc." Léčila svou matku jak nejvíc se dalo, ale rána na břiše se ne a ne uzavřít. Vyteklo moc krve a Sakuřina matka naposledy vydechla. Růžovlasá kuoichi jí zatlačila oči a propukla v ohromný pláč. Všichni jí hledali, protože chyběla do skupiny, ale našel jí až jeden muž a ten jí nikdy neměl rád. Nalhal všem okolo, že ona je ta, co svou matku zabila. Že slyšel jejich strašlivou hádku a hrozivý výkřik její matky a že když přišel aby se podíval co se stalo, našel Sakuru nad jejím tělem s rukama od krve. Lidé tomu věřili a pro Sakuru začaly hrozné chvíle…..
Nevědoma si toho že jí stekla slza přemýšlela nad minulostí. Nechápala proč její matka zemřela. Neviděla nikoho kdo by jí tu ránu způsobil. Viděla jen jak padá a lapá po dechu. Po tom incidentu se od ní všichni odvrátili. Kakashi, Sasuke v jisté míře dokonce i Naruto. U toho jediného věřila, že jí nebude brát jako vraha své matka, ale to se spletla.On sám nevěděl čemu má věřit, byla pro něj kamarádkou, ale všechny důkazy hovořili proti ní. Proto se rozhodla odejít. Chtěla aby oni zapomněli na ní a ona na ně. Bohužel se tak nestalo. Ona na ně myslela den co den. A to se jí taky vymstilo. Bezesné noci, problémy v práci a ve škole a teď ke všemu ještě Sasuke…..

Gomen! Aishiteru 11

13. srpna 2008 v 19:53 | kolka |  Ostatní povídky
''Nech mně ty úchyle!'' Zařvala mu přímo do ucha. ''Si blázen jestli si myslíš že tě pustím'' Dostalo se ji opovědi. ''A ty si blázen jestli si myslíš že se ti poddám!'' Odsekla ho znova Sakura. ''A okamžitě semně slez nebo něco zažiješ.'' Dokončila rozhovor z Madarou a dál sebou házela. '' Neboj se Sakuro. Nejsi moje první. Ale budeš moje poslední.'' Pošeptal ji zanedlouho Madara do ucha. ''On vážně není normální!'' Říkala si Sakura pro sebe.
*************************************************************
''Sakura byla unesena? Děláš si srandu Kisame??!! To nemůže být pravda! Kdo ji unesl! Zabiju ho!'' Křičel nepříčetně Itachi. ''Itachi uklidni se. Půjdu to s tebou zjistit. Udělám to pro to že si můj dobrý přítel'' Uklidňoval ho Kisame.Najednou do pokoje někdo vrazil. Byl to Deidara. ''Něco sem slyšel! Musím ti to říct! Někdo ze špehů říkal že Tobi unesl Sakuru!'' Vyhrkl na něho mezi dveřma a dál udýchaně koukal na Itachiho. ''To je nesmysl. Na co by byla Tobimu. Dyť je to Idiot.'' Protestoval Itachi. ''Jdu říct Peinovi aď nás s Kisamem pustí.'' Dodal Itachi a zmizel.
*********************************************************
''Proč mně nepustíš! Není to nic nebezpečného! Tobi je idiot!'' Rozčiloval se Itachi. ''Protože nenechám aby tě Madara zabil!'' Vybouchl už Pein. ''Madara?'' Podivil se Itachi. ''Tobi je Madara?!! Jak dlouho to víš!Jaktožes mi to neřek! To nemůže být pravda! On je mrtvý!'' Přemýšlel a nadával najednou. ''Kurva!'' Sykl Itachi a chytl Peina pod krk. ''Moje přítelkyně je uvězněna a ty si tady pořád piješ kávu a seš v pohodě! Jdu ji najít! A už se tě na nic ptát nebudu.'' Ukončil rozhovor a Odklusal pryč. Utíkal do svojeho pokoje. Vzal si plášť a zmizel tak rychle aby si Kisame ničeho nevšim. '' Promiň Kisame, bude to nebezpečné. Nechci aby se ti něco stalo.'' Řekl si Itachi v duchu když opouštěl sídlo. Utíkal kam ho nohy nesly. Běžel už strašně dlouho. Nic nenacházel. Žádné stopy. ZAačalo se stmívat. Už šel pomaleji. Zamyšleně chodil sem a tam. Najednou dostal nápad a chtěl se rozběhnout ale napálil do nějakého člověka který běžel proti němu. Srazili se hlavama a oba skončili v bezvědomí...... Itachi se začal probouzet. Zkusil se posadit ale strašně ho bolela hlava tak nemohl. Ležel u ohně. Naproti něho seděl Kakashi, Yamato, Naruto a Sai. POkusil se znova posadit. Podařilo se mu do. Sedl si do tureckého sedu a chytl se za čelo. Strašně ho bolela hlava. Mněl bouli. Mlžilo se mu všechno na co se koukal. Naruto se taky držel za hlavu. Koukal bez pohnutí na Itachiho. Bylo ticho, jenom praskání dřeva v ohni bylo slyšet. ''Co ty tu děláš?'' Prolomil to ticho Kakashi. Itachi se na něho podíval. Upřímeně se mu koukal do očí. Kakashi v nich mohl číst jako v otevřené knize. ''Hledám jednu osobu.'' Odpověděl po delší době Itachi. ''To my taky. Sakuru unesli chlápci ze země Země. Jeden mněl zelené vlasy.'' Skočil jim do řeči Naruto. ''Mlč Naruto!''Štěkl po něm Kakashi. '' ti? Já je znám! Sasori jednoho kdysi ovládal! Asi se spolčili s Tobim..Teda Madarou'' Říkal si pro sebe Itachi. Kakashi si všimnul jeho zamyšlené tváře. ''Koho hledáš ty??'' Zeptal se Yamato podezíravě. ''Už nikoho'' Odpověděl a než někdo stačil zareagovat zmizel jako pára. Naruto zůstal sedět jako zmražený. Po chvíli se podíval na Kakashiho. '' Asi sem se přeřek'' Řekl potichu a nahodil omluvný výraz. ''Budem ho sledovat'' Řekl Yamato a postavil se. Naruto jen co se postavil... zamotala se mu hlava a omdlel. ''Budem ho sledovat až zítra nasadím svoje Ninja psy.'' Řekl potichu Kakashi když si prohlížel Naruta.
*****************************************************************
'' Je to už blízko! Zachvíli budu na jejich základně.'' Přemýšlel nahlas Itachi. Když už viděl jejich základnu zpomalil a šel jenom svižným krokem. Když už byl jenom deset metrů od vchodu uviděl ho jeden z týmu. Hned poznal že je to jeden z Akatsuki tak zůstal v klidu. Itachi pomalu vstoupil mezi ostatní. ''Kde je Sakura!'' Zařval na celé sídlo. Nikdo neodpověděl. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl toho ze zelenýma vlasama. Chytl ho pod krkem a díval se mu vražedně do očí. Chlápek mlčel. Itachi už stratil nervy a použil Maygekou sharingan. Když to nešlo po dobrém udělal to po zlém. Chlap padnul k zemi. Omdlel. Itachi se jenom usmál protože už věděl kde je a rychle běžel zase pryč. ''Bude mi trvat týden nejmíň než se tam dostanu!''Sykl.
***********************************************************
''Tak co Sakuro už se necháš?'' Řekl unavedě Madara a zývl si. Sakura mu dala facku. ''Tak to si neměla.'' Prohlásil Nasraně Madara. Strhal z ní i zbytek oblečení. ''Ne!!!!!!!!!!!!!'' Zařvala Sakura na celé kolo a snažila se něčím zakrýt. Když nebylo nic po ruce kromě peřiny kterou mněl za sebou Madara, přitáhla k sobě madaru a vzala s ním i to peřinu. Když mněla peřinu pevne chycenou skopla Madaru ze sebe. Ten to nečekal a spadl na zem. Postavil se a nasupeně vzal Sakuře peřinu.
Cindy

Gomen! Aishiteru 10

12. srpna 2008 v 17:50 | kolka |  Ostatní povídky
"Kde to jsem?.......Halo? Je tu někdo??" Šeptala Sakura do tmy. "K sakru…Kde to jsem??Proč sem přivázaná čakrovým vláknem??Musím se odsuď okamžitě dostat.." Najednou s sebou začala škubat co ji síly stačily. Nic, nepomohlo to. "Pomoc!" Zakřičela do tmy. Žádná odezva, jen ticho, tma….To odporné temné ticho, ze kterého de strach. Z ničeho nic ji zabolela hlava a znova omdlela. …………………… Začala se probouzet. Uslyšela hlasy. Chtěla zavolat o pomoc. Uslyšela ale známý hlas. Jak mluví s někým. Děkoval mu. Předával mu peníze. " Tobi. Co ten tu dělá?'' Nechápala Sakura. Najednou uslyšela kroky. Hluk kroků pominul. Ta osoba se oběvila najednou před ní. Sakura sebou cukla. Lekla se, její tep se zvýšil. Začal ji rozvazovat. Poté udělal pár znamení na ruce a Sakura už Nemohla použít svojí sílu. Vzal ji na ruce a odnesl ji do jiného pokoje. Vypadal docela útulně. Bylo v něm normální světlo. Položil ji na postel, chtěl odejít. "Počkej!'' Křikla Sakura na Tobiho. Nic. ''Tobi, proč!'' Křikla znova. Zastavil se a otočil čelem k Sakuře. ''Nejsem Tobi.'' Odpověděl. ''Mé pravé jméno je Madara......'' Dodal. Sakura vyvalila oči. " On je zakladatel Uchiha rodu.......'' Nemohla uvěřit. ''Ty si, Ty si ten kdo založil uchiha rod, potomek nosiletky biaguganu. Ale.... tys mněl být mrtvý!'' Vybalila sekaně Sakura. ''Vydím že si už o mně slyšela.'' Odsekl Madara. Sundal si masku. Jeho oči byli červené. Šel s nich strach. ''Ale proč! Proč si mně unesl! '' Zavrčela Sakura, to ale neměla dělat. Madara nepozorovně přistoupil k ní, pohladil ji po tváři a zadíval se do jejich výrazně zelených očí. Viděl v nich zmatek. V duchu se usmál. Políbil ji. Sakura okamžitě zareagovala a dala mu facku. Otevřel svoje červené oči a odlepil se od jejich úst. Na jeho tváři šla poznat že se naštval. Ikdyž těžko ale šlo. ''Víš co si právě udělala? Teď si mně donutila abych udělal co sem nechtěl" Řekl klidně. Sakura nechápala. Madara ji najednou chytil obě ruce. Dal ji je nad hlavu. Začalo ji to docházet. ''Proboha ne!'' Vykřikla a snažila se vymanit z jeho sevření. '' Porodíš mi krásného Uchiha potomka..'' Odpověděl ji na to. ''A kurva" Promluvilo Sakuřino vnitřní já. ''Pusť mně!'' Zařvala Sakura a házela sebou jako kapr. ''Stejně ti to nepomůže.'' Odpověděl zcela klidně.

Gomen! Aishiteru 9

12. srpna 2008 v 17:48 | kolka |  Ostatní povídky
Uběhlo několik dní po Sakuřině odchodu za Itachim. Bylo na čase se zase vrátit do Konohy aby si nikdo ničeho nevšimnul. Byla tma. Už byla skoro u svého domu. Šla pomalu aby si nikdo nemyslel že má něco zalubem. Došla ke dveřím, odemknula si a pomalu do nich vplula. Zavřela za sebou. Přešla dlouhou chodbu a u schodů se zastavila. Nemohla uvěřit svým očím. Seděl na nich Sasuke. V očích mněl ledový výraz, lekla se ho až udělala krok nazpátek. Nešťastně zakopla o svoji nohu a spadla na záda. ''Sasuke..... co ...tu..děláš???'' Zeptala se ho trhaně. Sasuke vstal a přešel k Sakuře. Obkročmo si na ni sedl a hleděl ji přímo do očí. Do těch zelených nechápavých očí. ''Slez ze mně Sasuke'' Pronesla prosebně. Nedbal na to. Naklonil se k ní blíž a pošeptal ji, ''Vrať se ke mně'' ukápla mu slza na její tvář ''Prosím....... Já tě totiž miluji.'' Sakura jenom koukala na strop nehybně pod Sasukem ležela. ''Myslí to vážně. Nikdy sem ho neviděla v takovém stavu. '' Říkala si pro sebe. Objala ho, Sasuke tohle nečekal. Taky ji objal, přitiskl svou hlavu na její šíji a vzlykal. Takhle i usnuli. Když se ráno Sasuke probudil Sakura byla v obýváku a na stole byla snídaně. Promnul si oči a šel směrem k ní. Když si toho Sakura všimla mile se usmála a kývla hlavou na jídlo. Zasuje pochopil že si má vzít. Sedl si vedle ní a začal jíst. Zachvěli dojedli a Sakura šla umýt nádobí. Sasuke přemýšlel o tom co se stalo včera. Pak se podíval na Sakuru jak stojí zády k němu a myje nádobí. Dělala jako že se nikdy nic nestalo. Viděl ji zamyšlenou. ''Nejspíš přemýšlí nad Itachim….'' Řekl si pro sebe. ''Kdyby věděl že ho miluji….. Kdyby to věděl. Nemůžu mu to říct. Je to jeho bratr, zhroutil by se.'' Říkala si pro změnu Sakura v duchu. Najednou se otočila k Sasukem čelem a potichu řekla. ''Jdu za Tsunade pro misi můžeš tu být tak dlouho jak se ti jen zlíbí'' S těmito slovy taky zmizela. Sasuke jenom smutně koukal do prázdného místa.
Sakura zanedlouho přišla a nebyla dvakrát natčená. Musel okamžitě s týmem vyrazit. Zabalila si věci a chystala se vyrazit. Sasuke se ji vyptával ale nic mu neřekla. Řekla jenom že je to obtížná mise a že už musí jít. Když odešla Sasuke se naštval a šel po jejich stopách. Došel na místo kde mněl tým Kakashi sraz. Kakashi a Yamato právě rozmlouvali o tom kdo bude mít jaké postavení. Zanedlouho vyrazili. Sai byl nějaký skleslý. Nejspíš něco tušil. Běželi.. nezastavovali se mněli hodně napilno. Najednou se stalo co nikdo nečekal. Byli lapeni do něčího genjutsu. Když si toho Yamato s Kakashim všimli bylo pozdě. Kolem nich byli ninjové ze zvučné vesnice. Ninjové mněli zlověstný úšklebek a byli připraveni do boje. Jeden se vrhnul na Sakuru a ta mu okamžitě uštědřila ránu své nadlidské síly. Ninja odletěl z dohledu. Začal boj. Sakura se s pár soupeři přemístila dál od týmu. Tohle ovšem neměla dělat. Bylo to pro ni osudné. Čekali tam na ni ještě hledaní ninjové které hned poznala z bingo knihy. Hodili po ni uspávací jehly. Všem se vyhnula až na jednu jedinou. Ta ji zasáhla do týlu a okamžitě začala reagovat. Sakura nemohla nic dělat. Omdlela. Ninjové ji vzali a okamžitě s ní zmizeli. Když boj z ostatními skončil vyhrál tým Kakashi. Začali hledat Sakuru ale ta nikde nebyla. Dokázali si spočítat že ji unesli a vrátili se okamžitě za Pátou do Konohy.
''Sakura byla unesena!'' Bylo jejich první slovo když uviděli Tsunade. Jakmile to Tsunade uslyšela vyletěla ze židle jako by ji někdo nakopl. Okamžitě začala jednat. Vyslala tým Kakashi ji najít a místo jejich minulé mise poslali tým 8.
Cindy

Ať chceš nebo ne! - 3

12. srpna 2008 v 17:48 | kolka |  Ostatní povídky
Ohayo! Pokud to někdo vůbec čtete, tak se moc omlouvám, že mi další díl trval tak dlouho. Prázdniny, tábor, advík.... A taky mi vůbec nešlo psát. Ne že by nebyly nápady, ale naopak. Je to ironie, ale je to moje 1. povídka a těch nápadů bylo tolik, že jsem si pořád nedokázala udělat představu jak to vlastně bude vypadat. Ale teď už jakous takous představu mám, takže už by to mělo jít =) Takže ještě jednou gomenasai. Jo a taky chci upozornit, že v týhle kapitole už se to začíná konečně rozjíždět, tak doufám, že se Vám to bude líbit ; ) Vaše Thea-san
"Jéé! To jsem ale nacpanej." povzdechl si slastně Naruto, když spolu se Sakurou a Saiem odcházeli z Ichiraku Ramen.
"Ale buď si jistej, že polovinu ceny tvýho účtu mi zaplatíš." prohlásila Sakura ledabyle, jako by oznamovala nějaký nepodstatný detail.
"A-a-ale Sakura-chan! Ty si mě přece pozvala!"začal zoufale vřískat Naruto, kterému se v očích objevilo zděšení.
"Ale vážně jsem neměla na mysli 5 misek rámenu!" vyjela na něj Sakura, jejíž klidný a vyrovnaný tón byl tatam.
"No…ale…Sakur-"
"Máš s tim ňákej problém??!!"
Sakuře začaly z očí šlehat blesky a její pěst se už preventivně napřahovala Narutovým směrem. Najednou si všimli, že směrem k nim přichází dvě dívky, což byla Narutova jediná záchrana.
"No koho to tady máme! Ahoj všichni!" pozdravila je vesele dívka s dvěma drdoly na hlavě.
"Ten-Ten! Hinato! Jak se máte?" rozzářil se Naruto.
Hinata okamžitě zčervenala jak rajče a začala si hrát s ukazováčky.
"Na-na-naruto-kun! A-ahoj. Jsi…ehm…jsi v po-..ehm…v pořádku?" zeptala se ho, mezitím co zaujatě sledovala svoje prsty.
Naruto to hned nepobral: "Proč bych neměl být v pořádku?"
"No, já…já…" koktala Hinata zatímco její obličej nabýval stále sytější odstín ruměnce, takže se slova raději znovu ujala Ten-Ten.
"Totiž my jsme slyšely o vaší poslední misi a o Sasukem…"
Vzduch jako by najednou zhoustl a všichni trochu posmutněli.
"Jo ahá…tak teď už to chápu. Díky Hinato, jsem v pohodě." Naruto se na Hinatu usmál, ale i když se snažil, tak to moc věrohodně nevypadalo.
"To jsme rády. Nebude vám vadit, když si na chvíli půjčíme Sakuru?" otočila se na kluky Ten-Ten a už táhla Sakuru spolu s Hinatou kousek dál.
"Hinato, kdy už konečně hodláš říct Narutovi, že se ti líbí?!" vychrlila na chudáka Hinatu rovnou bez zbytečných okolků, jakmile byly od kluků dostatečně daleko.
Hinata z toho byla trochu mimo, jak to na ní Ten-Ten tak rychle vybalila.
"No já nevím…já…takhle je to lepší…"
"To teda neni! Vždycky jenom zčervenáš a začneš koktat. Narutovi to už tak kdoví jak nepálí, a takhle to JEMU nedojde nikdy! No Sakuro řekni něco!"
"No, já bych Naruta tak nepodceňovala. Taky si myslím, že by na to měl přijít sám."
"Ach jo, proč se vůbec snažím..." povzdechla si Ten-Ten, protáčejíc oči v sloup.
"Sakura-chaaan!! Pojď už!" vyrušil je náhle Naruto z jejich debaty.
"Počkej Naruto!" křikla na něj Sakura zpátky, otočila se zpět na své kamarádky a mile se na ně usmála. "Tak se mějte. Zatím ahoj!"
"Co jste tam řešily??" vyzvídal Naruto jakmile k nim Sakura dorazila.
"Ále nic…To by tě nezajímalo." začala ho horečně přesvědčovat Sakura, která se snažila, aby to znělo co nejvíc věrohodně a nevinně.
I když se jí to moc nedařilo, Narutovi tahle odpověď stačila a vypustil to z hlavy.
"Aha, tak to jo," na chvíli se odmlčel, "Sakuro, nenapadá tě, proč se o mě Hinata tak stará?"
Sakura si nejdřív myslela že je to špatný vtip, ale když viděla Narutův maximálně vážný a zadumaný výraz, vykřikla: "Já jsem pitomá! Zapomněla jsem se Ten-Ten na něco zeptat. Počkáte tady na mě ještě chvilku?"
"Jasně," odpověděl jí Naruto, "stejně jsem se chtěl podívat do tohohle krámku s ninja vybavením."
"Díky. Hned jsem zpátky!" ještě stačila Sakura křiknout přes rameno a už utíkala zpátky za dívkami.
Jakmile je doběhla, nenechala je ani nic říct a okamžitě spustila: "Ten-Ten, máš pravdu. JEMU to nikdy samo nedojde."
Ten-Ten na ní chvíli vyjeveně zírala, než se zase vzpamatovala a došel jí plně význam Sakuřiných slov.
"No konečně ti to taky došlo!" odpověděla jí spokojeně a vítězoslavně zároveň.
Hinata na ně chvíli koukala a pak se téměř zoufale zeptala: "Ale co mám dělat?"
"Neboj se a nech to na mě. Já to všechno zařídím." ubezpečila jí sebevědomě Ten-Ten s odhodlaným pohledem a tajemným výrazem ve tváři, což byla nebezpečná kombinace, z které byla Hinata už skoro na prášky.
Ten-Ten jí úplně vyděsila, takže se už nezmohla na žádnou námitku ani odpor.
"Možná to není zas tak špatný nápad," prohlásila Sakura, "aspoň by mi už díky tomu mohl dát Naruto pokoj."
Na chvíli se zamyslela a pak ještě dodala: "No tak já už se vrátím k Narutovi a Saiovi. Přeju ti hodně štěstí Ten-Ten!"
"Jasně! To si piš, že se mi to povede!" usmála se na ní Ten-Ten.
Hinata byla pořád absolutně mimo a jenom nevěřícně sledovala odcházející Sakuru.
Když se Sakura vrátila, tak akorát Naruto a Sai vycházeli z obchůdku.
"Tak kam půjdeme teď?" zeptal se svých týmových partnerů Sai.
Naruto už chtěl navázat na jeho otázku, když v tom se z postranní uličky vyřítil celý zadýchaný Shikamaru: "Konečně jsem vás našel! Tým Kakashi se má OKAMŽITĚ dostavit k Tsunade!!!"
"Díky Shikamaru!" zareagoval Naruto a všichni se okamžitě rozeběhli k úřadu Hokáge.
Když tam doběhli, tak už tam byl i Kakashi.
"To už přišla ta zpráva o Orochimarovi?!" vyhrkl Naruto ještě ve dveřích.
"Ne Naruto. Žádné nové zprávy o Orochimarovi nebo Sasukem stále nemáme," naděje, která se na okamžik objevila v Narutových očích, stejně rychle taky zmizela, "ale přišli nám jiné, velmi znepokojivé zprávy."
Všichni přítomní okamžitě zbystřili.
"Naruto, Sakuro, Saii. Vesnice na severo-západních hranicích Země Ohně jsou napadány." oznámila jim Tsunade vážně.
"Co-cože?! Kdy? Kde? Kdoooooo?????!!!!!!!" vykřikl Naruto zmateně.
"Nevíme kdo to je.. Může to být kdokoli. Klidně i Akatsuki nebo Orochimaru. Víme akorát, že to nejsou pouze náhodné útoky a že pravděpodobně jde o jednu a tu samou organizaci. Anebo se přinejmenším spojilo několik organizací s jedním společným cílem."
"A nemáte aspoň představu o co jim jde?"
"Ne Sakuro, to netuším. Ale musíme to co nejdřív zarazit. Dnes ráno byla napadena další vesnice a od té doby nám od těch ostatních přicházejí žádosti o pomoc. Rozhodla jsem se že tam pošlu vás tři pod vedením Kakashiho. Zjistěte jaká je situace a případně je vojensky podpořte."
Narutovi zajiskřilo v očích a na tváři se mu objevil úsměv.
"Spoléhám na vás."
"Neboj se bábinko, my je dostaneme!!!"
Tsunade se nad Narutovými slovy pousmála a dodala: "Vyrážíte zítra ráno v 8 hodin. Jestli nemáte žádné dotazy, tak se můžete jít připravit."
"Hai!!!!!!!"
Thea-san