Duben 2009

Od Ajdalenky k ným 16tým narozeninám xD

17. dubna 2009 v 17:10 | kolka |  Naše povídky
Děkuju Adélko mocinky ti děkuju xD

Co vlastně znamená slovo ODPOUŠTÍM TI?
Pro ně pár slabik,pro mě vykoupení ale pro ni?

Když se střetneme na konci cesty znamená to,že jsme udělali dobře?Znamená to,že když jsme se rozdělily a vydali každý jinou cestou, naše srdce jsou spojeny neviditelným a přesto tak silným poutem že nás svedlo na stejnou cestu?Že je nám oboum tahle cesta určena?

"Promin"
Jeho slova vyzněla tak tiše jakoby si nimi nebyl jistý.Jakoby je jen tak šeptal větru.A přes to jsem si byla jistá že byla určena mě.Tolikrát jsem je chtěla slyšet,čekala jsem na to jediné slovo tak dlouho a ted když ho vyslovil nemá takovou sílu,takovou útěchu jakou jsem očekávala.Slunce pomalu vycházelo a barvilo oblohu do rudě červené mísící se s zářivě žlutou.Jarní vítr stál na jeho straně a foukal směrem ke němu.Uhlově černé vlasy,které mu jindy splývali po celých zádech měl staženy gumičkou a jeho culík tak šlehal po jeho levé paži.Stál nehybně ale jeho srdce bilo tak rychle že jsem měla pocit že je to mé srdce,které slyším.On přitom vytrvale stopoval v mých očích lásku a odpuštění.
"Proč?"Zeptala jsem se a mé oči se přitom pod návalem vzpomínek a přicházejících slz chvěli a současně přivírali ve snaze udržet si svůj pyšný lesk.Ony byly vždy odrazem mých emocí.A jako obvykle i ted mě zradily.
"Bolí tě to stejně jako mě,tak proč mi pokládáš zbytečné otázky?"promluvil stejně zlomeně jako před chvílí.A ačkoliv jsem si myslela že za tu dobu co ho znám,jsem si na jeho hlas zvykla,stále měl své kouzlo,které mi podlamovalo kolena.Já si ale pořád stála za svým.Bojovala jsem.Bojovala mezi dvěmi rozhodnutími-řídit se city nebo se o ně připravit?Stále jsem stála naproti jemu a mé dlouhé vlasy,stejné uhlové barvy jako Itachiho mi divoce vlály kolem obličeje.Ve snaze napodobit jeho chladné rysy jsem pravou rukou nebezpečně svíjela rukojeť katany.Prosby z černých očí se mísily v bezduchých zelených v takové rychlosti jakoby čas neexistoval.Stáli jsme proti sobě jako nepřátelé,nehybní,skoro neslyšní,vládu převzali jen emoce a gesta.
"Pokud…"
Ladně jsem se pootočila a pravidelně oddechovala abych nedala najevo svou nervozitu.Přesto jsem se mu snažila naslouchat.Dělala jsem to jen proto abych v něm vzbudila dojem že mi na něm záleží.Ale kdo si ted byl jistější zda jsou mé skutky předstírané nebo opravdové,já nebo on?
"………pokud jsi mě kdy milovala,znovu tě prosím,uteč!"
Slzy si začali vytvářet svou cestičku po mé tváři mnohem dříve než jsem počítala a pomalu mi smáčeli líce.Žádal po mě zbabělý útěk zatímco on by se postavil takové přesile jen abych dostala náskok výměnou za jeho smrt?Copak jsem ho tak dobře ovlivnila lživými zpověďmi mých citů že si myslel že bych bez něj dokázala žít?
"Já nemůžu,ty nemůžeš po mě tohle žádat!"zakřičela jsem na něj a přitom mi hlava poklesla.
"Sakra nebud tak tvrdohlavá.Pokud tě chytí,udělají to!Budeš trpět tak velkými bolestmi že nebudeš schopná ani pomyslet na útěk.Nedovolím aby se ti cokoliv stalo!Jsi pro mě tím nejdůležitějším,tím co ochráním i za cenu vlastního života."
Změnil dramaticky svůj ton,byl to ten který v sobě dusil.To uvnitř něj co ho nutilo na mě myslet.Jeho ústa se přitom chvěla.Nedokázala jsem tak přesně určit jestli to bylo hněvem nebo starostí ale jednou věcí jsem si byla jistá.Miluje mě.Ale proč mi tohle vše říká až dnes?Měl to udělat už dávno.Dávno………v ten den.




FLASBACK

Ani nevím jak jsem se ocitla v Uchiha čtvrti.Roky od vyvraždění klanu tam nikdo nebydlel. V další chvíli jsem se krčila pod troskami domů,které tu byly stejně tak dlouho a měli nám poskytovat úkryt.Sára byla v bezvědomí.Seděla vedle mě a hlavu měla položenou na mém rameni,já ji přitom držela za ruku.Jediné co jsem věděla bylo,že musíme utéct.
"Nehýbej se"poručil mi najednou ostrý hlas.Itachi se jako duch objevil vedle mě a křečovitě držel ruku na mých ústech,přitom kontroloval dění kolem sebe.Spíše boj kolem sebe.Zděšením jsem skoro nadskočila a kdyby mi nezacpal ústa jistě bych nás prozradila.Byla jsem naprosto zmatená a ačkoliv jsem v hloubi duše viděla svůj příští krok,mé tělo odmítalo poslouchat.Počítala jsem že je tohle jsou mé poslední minuty života.A tak jsem udělala ještě poslední věc.
"Miluju tě"řekla jsem mu nejněžněji jak jsem dokázala,když jsem vítězně setřásla jeho ruku z mých úst.Ale on se ani neotočil.Ani se na mě nepodíval.Nic mi neřekl. Bylo to jakoby mě neslyšel,což byla hloupost.Ano,možná že to nebyla nevhodnější chvíle a on nejspíš zvažoval naše možnosti na záchranu,ale přesto. Byla jsem zklamaná.Ne,zlomilo mi to srdce.Poprvé jsem mu vyznala své city,bylo to poprvé co jsem se odvážila někomu tak hrdému pomást smysly slovy o kterých jsem si myslela že ho zaujmou,potěší,že mi je oplatí.Ale nevěnoval mi ani pohled.Ani hlásku.Sevřela jsem stisknutí ruky se svou sestrou a odsunula se od něj.
"Jdeme"pověděl hruběji než jsem byla zvyklá a táhl mě pryč. Jako na povel v té samé chvíli kdy jsem mu dala najevo že mi jeho přítomnost je nepříjemná.V tu chvíli kdy jsem chtěla zůstat jen se Sárou.A pak-přišlo to tak nečekaně.Tak drasticky.Byla jsem ještě zmatenější,ještě bezmocnější.
"Né,Sára…nemůžu jí tady nechat.Slyšíš,pust mě za ní!"Vzpírala jsem se mu a střídavě křičela sestřino a jeho jméno,nic ale nepomohlo.
V ten moment jsem plakala daleko víc.Daleko více mě to bolelo.Odtrhl mě od mého jediného příbuzného.Od sestry,která pro mě byla vším.A nejhorší bylo že jsem si to pořád vyčítala.Její srdce ještě stále bilo a já jako medic ninja ji mohla mohla zachránit,mohla znovu otevřít oči,ale díky mé slabosti její život vyprchal zcela zbytečně.Nenáviděla jsem ho zato.A on mi nato opět nic neřekl.Nechápala jsem jeho chování.Nemohla jsem přijít nato proč po tolika měsících slibované lásky a štěstí se ted ke mně chová jako k nejhoršímu nepříteli.Jako ke kusu hadru.Proč mi vzal to na čem mi nejvíce záleželo?A poslední ránu mi zasadil když mi řekl:"Byla jsi jen spojkou mezi Akatsuki a Konohou!Odejdi kam chceš ale udělej to co nejrychleji,uráží mě pohled nato jak jsi slabá a bezcenná!"

KONEC FLASBACKU

"Ne,neuteču.Už ne"promluvila jsem odhodlaně a přistoupila k němu blíž.Vážila jsem své kroky a stále jsem sledovala případnou změnu jeho výrazu.Byla jsem jen pár centimetrů od jeho obličeje a špičkou nosu jsem mu přejížděla po tom jeho.Přitiskla jsem své čelo na Uchihovo a ignorovala jeho ucuknutí.Malými a na první pohled nejistými polibky jsem mu mapovala spánky,oční důlky,tváře,koutky rtů i bradu.Prsty jsem mu přejížděla od lícní kosti ke krku.Konturu rtů jsem mu zkoumavě přejížděla ukazováčkem a dlaně jsem potom přesměrovala k jeho obličeji.Stále ale silně odolával mým dotekům.
"Ne!"slyšela jsem jeho ráznou odpověď na mou nevyslovenou otázku.Chytil mé dlaně do jedné své ruky a odtahoval se z mého dosahu.Já se ale nedala.Naklonila jsem se k němu a zprvu jsem lehce spojila naše rty.Když jsem ucítila jeho dotyk kolem mého pasu,usoudila jsem že je to dobré znamení.V tu chvíli naše polibky začali být čím dál tím víc vášnivější.Naše jazyky se nekontrolovatelně proplétaly do stejného rytmu a ruce zběsile bloudily po tělěch.
"Tohle je hřích"zašeptal mi dychtivě do vlasů
"Sladký hřích"opravila jsem ho a už se dále nezaplétala do minulosti.Do toho jak jsem si usmyslela že se stanu opět ANBU.Že se dobrovolně budu podílet na misi zabezpečující jeho smrt.Do toho že i mě ted čeká jistá smrt rukou těch nejlepších mučitelů Země ohně,aby ode mě vymámili všechny informace o Akatsuki a zvláště Itachim.O tom že by byl Itachi ochoten riskovat vše jen kvůli mně.Že naše láska je zakázaná.Ač jsem se chovala jakkoliv a cokoliv řekla,byla to jen strnulá maska.Záleží mi na něm,záleží mi na tom že kvůli mně riskuje svůj život,záleží mi tom že nechci aby byl
kdokoliv kvůli mně zraněn a záleží mi na jeho slovech.A myslím jen nato co je ted.
"Odpouštím ti"řekla jsem jakoby nic a prudce jsem zvýšila vzdálenost mezi námi.

Nato kolem nás prosvištěla ostrá čepel kunaie a to pro nás byla výzva ke konečnému boji.
***


Držíc si krvácející ránu na rameni jsem doklopýtala k jeho tělu.Padla jsem na kolena a položila pravé ucho na jeho hrud.
"Itachi!!!Itachi!Notak,nesmíš to vzdát,jsi přece Uchiha!Tak bojuj,sakra bojuj,slyšíš mě?!BOJUJ!"
Zmocňovala se mě hysterie a pomalu jsem začala natahoval když se jeho tělo i nadále nehýbalo,přestože jsem cítila jeho puls.
Trvalo ještě několik dlouhých minut než pomalu pohnul víčky a zamrkal do nebe.V tu chvíli se mi tak odlehčilo tak že mi ukápli dvě slzy,které měli předvést svou roli v případě toho nejhoršího.Šťastně jsem ho objala a přitom si uvědomila ticho,které panovalo kolem nás. Přerušovalo ho jen moje vzlyky.Mrtvá těla okolo nás jen umocňovala jeho připomínku o páchání hříchů.

Pomohla jsem mu pomalu vstát a nevnuceně opřela jeho tělo o to mé.Měl více zranění než já a bylo to i tím že si více všímal mého bezpečí než svého.Jako bych byla z porcelánu….dovolila jsem si odfrknout,ale opětovný pohled na jeho bezmocnost mi ochromit všechen náznak humoru a rýpavých poznámek.Donesla jsem ho až do úkrytu Akatsuki,který byl ted prázdný. Dny i noci jsem se o něj ustavičně starala.Nehnula jsem se od něj ani na krok i když jsem věděla že mu nic nehrozí a z nejhoršího je venku.Pouze spal. Z nějakého zvláštního důvodu mě pohled na jeho spící obličej uklidňoval.Působil tak dětsky,tak sladce,nevinně,líbezně-jako padlý anděl.A pokaždé mě to donutilo si pohrával s jeho spadlými pramínky vlasů.Pokaždé mě to přimělo šeptat mu má slova do snů.I když jsem věděla že zanedlouho opět okusím jeho sladké polibky a bude mi patřit každý kousíček jeho těla.Že mi zase odevzdá své srdce a já se nebudu bát mu dát své.Že naše duše se spojí v jednu.Že všichni pochopí naše příběhy,pravdivé příběhy o našich odchodem.Znovu se staneme ninjy Konohy.Že znovu obnovíme stará přátelství.Zlé vzpomínky nahradí ty krásné.A nebude nic co by nám zabránilo v štastném životě.V utvoření velké rodiny.V tom že se naše jména budou spojovat dohromady jako příklad věčné lásky.Že zůstaneme navždy spolu.A to mě pokaždé přimělo si zopakovat že ho bezvýhradně miluji.

"Vstávej ospalče"skoro jsem nadšením zpívala.
"Mmmmmm"jeho odpověď mě moc neuspokojila.Dovolila jsem si tedy trochu ho vyprovokovat.Jen malinko.A protože byl lechtiví,začala jsem ho energicky šimrat na bocích.
"Nikol…ne,oh,přestaň,přestaň,prosííííííííííííííím"
"Ani nápad,to bych musela mít lepší důvod než tvoje prošení abych přestala"
"Jestli toho nenecháš zabavím ti všechny gumové medvídky….a………áá..Víš jak to pořád říkáš:Svobodu gumovým medvídkům,pryč s obaly!"zákeřně se zasmál a snažil se odstrčit moje ruce,marně.
"To bys neudělal!"ohradila jsem se na něj a začala ho lechtat tak hbitě a neodbytně že neměl šanci mi v tom nějak zabránit.
"Nikol,ti medvídci!Prosíííím přestan,nebo to vážně udělám"
"Jsi zlý"otráveně jsem k němu prohodila a přestala.
"Můžu tohle brát jako usmíření?"zeptal se vážněji,strnule ležel oči napjaté, zavřené.
"Příjde nato"
Pomalu nadzvedl své tělo a musel se přitom loktem pravé ruky podepřít aby udržel rovnováhu. Přitom si cosi mumlal a zlehka se usmíval.Byla to známka toho že začínal nabírat sílu a taky toho že se k něčemu chystal.A najednou jsem to byla já komu srdce tlouklo jako splašené. Natáhl ke mně ruku,zlehka se dotkl mé tváře jakoby zkoumal tisíce let starý poklad. Až ted konečně otevřel oči.A já se v nich zase začala utápět.
Ani jsem nezareagovala s jakou rychlostí a znovu objevenou silou si mě přitáhl k rozpálené hrudi.A ani to jak se naše rty spojily v jedny.
"Tohle je usmíření"spiklenecky jsem se zašklebila
"Miluju tě"pošeptal mi a políbil mě opatrněji na čelo.
"Já tebe taky,Itachi.Vždycky to tak bylo a navždy bude."


  • Slovo ODPOUŠTÍM TI znamená zapomenutí všeho zlého co ti milovaná osoba způsobila. Znamená to že si uvědomuješ váhu života a toho že žiješ jen jednou a pokud se nenaučíš odpouštět těm,které máš opravdu ráda,nikdy nebudeš mít důvod říct:Miluji tě.



Věnováno Nikolce-Tatarušce-Kolce-Nikol Yuki k jejím sladkým 16ctým narozeninám!Přeju ti všechno nejlepší(tot……..zdraví,úspěchy,pěkný kluky,peníze,lásku,pravé přátelé a funkční net s online kytičkou icq)protože jsi opravdu skvělá kamarádka,taková dobrá dušička i když mě někdy štveš tak že do tebe musím rýpat víc než sem zvyklá xD tak to nic nemění na to že jsi NAŠE xD a prostě TATARUŠKA :D.

A jen tak mimochodem:Co jsi dostala k narozkám na intru?:D