Chycená 4

14. listopadu 2009 v 12:00 | kolka |  Ostatní povídky
Příští ráno se Sakura vzbudila a zjistila, že Itachi je stále za ní. Sedla si ta kopatrně a mrštně jak to jen šlo.

"Někam jdeš Sakuro-san?"



Podívala se dolů na Itachiho a zjistila, že ji pohled oplácí, jeho výraz byl chladný. "Ne, jen jsem si sedla." Odpověděla otráveně. Promnula si oči, postavila se a ukročila od něho o krok zpět. Itachi taky vstal a šel směrem ke Kisamemu. "Kisame, vstávej je čas jít."

Kisame si najednou sedl a taky si promnul oči, "Už musíme jít? Chtěl jsem ještě chvíli spát."

"Potřebujeme vyrazit brzo, musíme se vrátit."

Kisame si stoupnul upravujíc si svůj meč na zádech. "Fajn, fajn, takže bereme třešňový kvítek sebou?"

"Aa."

Sakura pozorovala jak Itachi přišel blíž k ní. Natáhl před ni ruku jakoby chtěl uchopit tu její, "Neuteču pryč mohla bych cestovat jen vedle tebe?!" Zaprotestovala přitahujíc si ruku k hrudníku tak, aby ji nemohl uchopit.

"Nechci tě držet za ruku. Chtěl jsem ti dá tohle."

Shlédla dolů, a v jeho ruce uviděla povzbuzující tabletku. "Aha." Vzala si to, vložila do úst a polkla.

"Kisame budeš vést, já budu cestovat vedle Sakury-san."

"V pořádku tak jdem."

O chvíli později byla jeskyně prázdná.


"Víme aspoň kam mohli jít?" Zeptal se Suigetsu jak skupina čtyř shinobi skákala z větve na větev. Sasukeho nálada se stále nezlepšila.

"Karin cítíš v okolí nějakou známou chakru?" Zeptal se Sasuke.

Dlouho chvíli nic neříkala a pak zakroutila hlavou, "Naneštěstí ne, myslím, že už jsou pryč z mého rozsahu."

"Pak zrychlíme."

Sasuke zrychlil o mnohem víc než předtím. Itachi já tě najdu.

Nikdo nechtěl běžet rychleji, ale taky se s ním nikdo nechtěl hádat, hlavně od té doby co byl v tak špatné náladě. Takže místo toho ho tiše prokleli a zrychlili.

Začalo se stmívat a Sakura byla unavená z celodenního pohybu a navíc bez přestávky. Zrovna když si pomyslela, že potřebuje pauzu Kisame zastavil.

"Itachi-san, myslím, že už toho viděla dost."

Nebyla si jistá co tím Kisame myslí, ale měla z toho špatný pocit. Itachi zahrabal v kapse a vytáhl dlouhý tmavě modrý kus látky. Otočil se směrem k ní držíc látku mezi dvěma rukama.

"Co to děláš?" Zeptala se Sakura a ukročila o krok zpět.

"Chci ti zavázat oči. Jdeme zpátky do úkrytu Akatsuki a nemůžeme si dovolit, aby někdo znal jeho pozici."

"Proč bych se měla nechat oslepit?" Zeptala se a natáhla ruku před sebe v obraně jak se Itachi blížil s oslepovací páskou.

"Preferuješ bezvědomí?" Zeptal se jí.

Proč moje názory musí vždycky souviset s tímhle chlaepm?

"Fajn tak mě teda oslep."

Přiložil jí to na oči a za hlavou jí to těsně utáhl. "Jak takhle budu cest-yaaa!"

Itachi ji zachytil, "Ponesu tě ty si odpočiň."

Neměla čas ani protestovat pocítíc jak ji nesl. Sakura pocítila jak zrychlil. Běželi pomaleji kvůli mně? Kdo by se mohl po celý den pohybovat tak rychle?!

Nevěděla jak dlouho ji nesl, ale věděla, že začínala být unavená a její hlava se začala pohupovat. Jak daleko to ještě je? Sakura začínala upadat do spánku. Cítila jak se její hlava opřela o Itachiho hrudník, ale jakmile pochopila, že upadla do spánku tak se odtáhla. Itachi si všiml, že už toho měla dost, ale neobtěžoval se něco říxt, protože už tam skoro byli. Sakura uslyšela, že Kisame něco řekl ani to nerozeznala, to protože byla tak unavená. To byla poslední věc kterou si Sakura ten večer pamatovala pak její hlava znovu spadla na Itachiho hrudník a ona usnula.

Příští ráno se Sakura probudila a zjistila, že je v pokoji, který nikdy předtím neviděla. Stěny byly bílé a holé, kromě hodin zavěšených na zdi. Naproti ní a napravo od postele bylo okno s výhledem na tréninkovou plochu. Pomalu si sedla, rozhlížejíc se po pokoji. Byl tam malý šatník a na druhém konci postele byla obyčejná malá dřevěná židle a dvě dveře. Jedny dveře byly přímo před ní a druhé za ní. V posteli v které spala měla bílé pokrývky. Všimla si, že přímo vedle postele byl malý stolek kde ležela její čelenka. A v tu chvíli si všimla Akatsuki pláště položeného přes židli v rohu. ¨

"Kde to jsem?"

"Jsi v mém pokoji v úkrytu Akatsuki."

Její pozornost se přesunula k náhlému hlasu v místnosti. Itachi prošel dveřmi naproti ní a šel směrem k posteli.

Sakura polkla. Nikdy předtím neviděla Itachiho bez Akatsuki pláště. Měl na sobě černou košili a pod ní síťované černé tričko. Měl černé kalhoty a pantofle (od té doby co byl uvnitř.) Všimla si prstenu na jeho pravé ruce a přívěšku kolem jeho krku. Taky si všimla, že je urostlý a když stál tak byl pro ni minimálně stejně vysoký jako Sasuke, možná dokonce i vyšší. Byli všichni Uchihové tak pohlední?

"Tvůj trénink začne dnes."

"Dobře." Přikývla.

"Zůstaneš v tomlhe pokoji když ti nebudu dělat společnost, a nikdy nesmíš vyjít ven, rozumíš?"

Přikývla zajímajíc se o to jestli je to kvůli jejímu bezpečí nebo kvůli tomu, aby se nedozvěděla něco důležitého o Akatsuki.

"Když budu tady, příjdu pokaždé brzy ráno vzbudit tě a nejdřív něco sníš a pak půjdem trénovat."

Znovu přikývla.

"Budeš potřebovat nějaké speciální oblečení když už tu jsi, ale to vyřešíme později. Teď jsi připravená.

"Hej…Kde je koupelna?"

Ukázal na dveře nalevo a za ní, "Je tam plně fungující koupelna a je tam i spracha."

Přikývla a odhrnula deku a spustila nohy podél postele.

"A co tu budu dělat když tu budu sama? Nevím jestli sis všimnul, ale nic tu není, dokonce ani žádná knížka."

"Jestli chceš knížky tak ti nějaké přinesu."

Stoupla si a vzhlédla. Je trochu vyšší než Sasuke.

"Jak dlouho mě tu hodláš držet?"

Ušklíbnul se, "Tak dlouho jak to bude potřeba."

Zamračila se, "Co to má znamenat?"

"Možná to zjistíš. Jsi připravená jít?"

Otráveně vzdychla, "Veď mě." Její tón byl na půl posměšný.

Ignoroval její tón přikývnul a otočil se směrem ke dveřím. Sakura ho následovala. Rozhlížela se po chodbách. Je to jak normální dům…? Byl to velký dům s mnoha pokoji a rozdílnými chodbami. Občas tam byla nějaká okna a všechno bylo čisté. Následovala ho dolů po schodech do mezi patra a potom zase dolů dokavaď netaregistrovala otevřenou halu. Zabočil do leva a zamířil dolů do jiné haly, která vedla do kuchyně.

Sakura byla překvapená když uviděla docela slušně vybavenou kuchyň s ledničkou, sporákem, dřezem a dokonce i s mičkou. Podívala se do prava a uviděla velký stůl, dost velký minimálně pro deset lidí. Najednou se kní otočil, "Sedni si prosím Sakuro-san." Nechtěla se hádat takže zamířila ke stolu a sedla si na nejbližší židli. Další čtvrt hodiny okouzleně sledovala jak ji Itachi váří snídani z vajíček, slaniny a pár toustů. Po jídle znovu vstali a zamířili zpátky do haly odkud přišli. Najednou do něho Sakura málem vrazila, nechápala proč dokavaď neuslyšela mužský hlas.

"Itachi-san nemyslíš, že si vstal trochu brzy co? Blonďatý muž stál přímo před ním a vypadal dost unaveně.

"Deidaro, ty už jsi taky vzhůru, takže proč si vstal tak brzy?"

"Vůně vařící se snídaně mi nedala spát. Asi se nestalo, že by si mi něco nechal co?"

Itachi se na něho zamračil, "Neplánoval jsem ti něco nechat takže ani nenechal."

Sakura nemohla vidět muže před Itachim, protože stála za jeho zády. Proto nahlédla z boku jeho zad a uviděla vysokého muže jenom s jednou rukou a rozcuchanýma blonďatýma vlasama. Všimla si přeškrtnuté čelenky skryté kamenné vesnice na jeho čele.

"Huh? Itachi-san? Kdo se to za tebou skrývá?"

Itachi se pohl do strany, aby mohl Sakuru lépe vidět.

"To je ale kočka." Na chvíli se odmlčel jak ji přejel pohledem nahoru a dolů. Sakura si všimla ušklébku na jeho ústech a její tváře se lehce zbarvily do růžova. "Co s ní hodláš dělat?"

"Trénovat ji."

"Co?…No to není ani zdaleka to co bych s ní dělal já." Ušklíbnul se na ni s touhou v očích. Sakura mohla myslet jenom na to co ten komentář doopravdy znamená a odvrátila od něho pohled napůl ztrapněná a napůl rozlobená. "No mám hlad, takže si du dát něco k jídlu."

Itachi se znovu rozešel míjíc Deidaru, který na sakuru ještě jednou hodil oči a pak zamířil do kuchyně. Další člen Akatsuki. Zajímalo by mě jestli všichni vědí, že to já jsem zabila Sasoriho? Najednou pocítila jak ji zamrazilo v zádech jak minuli jedny dveře, které byly ve strašné kondici. Byly poškrábané a vypadaly staře a výhružně. Chtěla se na to zeptat Itachiho, ale pochybovala, že by ji odpověděl i kdyby ho prosila na kolenou. Otevřel skleněné dvře a potom co si vzal svoje sandále vyšel ven. Taky si vyměnila pantofle za sandále a zajímalo ji jak se tam dostaly. (ty sandále.) Následovala ho jak vyšel ven na tréninkovou plochu, kterou předtím viděla z okna jeho pokoje.

"Budeš tu trénovat každý den nejčastěji se mnou, ale budou tu i chvíle kdy budeš sama."
Sakura přikývla na znak porozumnění.

Itachi se na ni podíval s chladným výrazem, "Nejdříve zapracujeme na tvé rychlosti."



"Naruto zastav." Řekl Kakashi zastavujíc na větvi.

"Co se děje Kakashi-sensei?" Zeptal se Naruto.

"Nejdříve se přesuneme na zem."

Hinata, Sai a Naruto následovali Jounina, který seskočil na zem.

"Na tomhle místě si naposledy viděl Sasukeho, že ano?"

Naruto chvíli prozkoumával okolí, "Un, vypadá to tak,"

"Dobře, Hinato, neočekávám, že je tady v okolí někde najdeš, ale nevadilo by ti se tu nejdřív porozhlédnout?"

"Hai." Spojila ruce a vytvořila pár pečetí, "Byakugan." Na dlouho se odmlčela a všichni ji pozorovali. Po chvíli zavřela oči a zavrtěla hlavou jak žíly po stranách její hlavy zmizely, "Nikoho v okolí nevidím."

"V pořádku, teď když víme, že už se pár dnů pohybují, bude těžké najít Sasukeho a jeho tým a od té doby co tak šíleně leje to saé platí pro Sakuru, takže použijeme moje ninja psy, aby nám pomohli."

Kakashi si kleknul na zem a říznul se do palce, "Kuchiyose no Jutsu."

Po oblaku kouře se objevila velká fůra ninja psů. "Yo." Řekl Pakkun a zvednul packu na pozdrav.

"Potřebuju abyste našli pach Uchihy Sasukeho a Haruno Sakury tím pádem i cestu kterou šli. JDĚTE!" Fůra psů se o chvíli později rozběhla do všech stran.

"Mít Ninja psay vypadá být opravdu užitěčné."

"Un, oni jsou."

Naruto mohl sotva stát na nohou, byl příliš horlivý. Já tě najdu Sakuro-chan, to ti slibuju!

Ticho prolomilo zavytí a řtyři shinobi byli o sekundu později pryč.


Sasuke a jeho tým zastavili když uviděli jeskyni, která vypadala už jako jednou použitá.

"Tyhle stopy jsou nové, jsou asi den staré." Řekl Juugo prozkoumávajíc zem.

"Jo, ale kam vedou?" Řekl Suigetsu a nakopl kámen.

"Hádám, že jsme zase na začátku." Řekla karin opírajíc se o zeď kde se minulou noc rozhlížela Sakura po okolí.

"Nepřestaneme je hledat." Řekl Sasuke a šel k východu.

"Je? Já myslela, že hledáme Itachiho? Nebo si se zaměřil na tu růžovovlasou Kunoichi?" Zeptala se Karin otráveně.

Otočil se k ní s chladným výrazem, "Je důležitá a mohlo by být užitečné ji dostat zpátky."

Suigetsu pokrčil rameny a rozšel se k němu brajíc svůj meč za rukojeť. "Je mi jedno jak dlouho to bude trvat, já hlavně chci bojovat s tím bastardem Kisamem."

"A co je na ní tak užitečného, že jsme si toho my ostatní nevšimli?" Zeptala se Karin s kapkou žárlivosti v hlase.

"To se vás netýká." Řekl Sasuke klidně. A to ji ještě víc rozčílilo. "COŽE! SAMOZŘEJMĚ že se nás to týká jsme část tvého týmu pamatuješ?!"

"Drž hubu Karin, jsi jen žárlivá. Jestli Sasuke říká, že je užitečná tak proč bychom jí nechtěli zpátky. A kromě toho je medic nin." Řekl Suigetsu.

"NEJSEM ŽÁRLIVÁ! STEJNĚ! Na co bych asi tak měla žárlit! Ona je jen-

"Opravdu atrakrivní dívka, která je očividně inteligentní a medic nin?" Řekl Suigetsu s úšklebkem na tváři stále se držíc svého meče. Líbilo se mu ztrapňovat ji.

"Zabiju tě!"

"Oba dva s tím přestaňte." Řekl znovu klidně Sasuke, "Pokračujeme. Pojďte."

Čtyři shinobi vyskočili z jeskyně a cestovali znovu lesem.


Sakura se příští ráno vzbudila cítíc bolest a ztuhlost po celém těle. Bolí mě celé tělo…Itachiho trénink je krtutý. Převalila se zasténajíc a chtěla ještě chvíli spát když uslyšela, že se dveře otevřely a zavřely následovány přívalem kroků. Ani nezaklepal!

"Sakuro-san měla by si vstávat."

Itachi zaslechl její zavrčení a nadzvednul obočí, "Sakuro-san, tohle se ti bude hodit a navíc nechci ti vyhrožovat, ale být tebou tak vstanu."

Převalila se aby líp viděla na černovlasého muže s černýma očima, který stál nad ní. "TAK FAJN!"

Pomalu si sedla protahujíc si ztuhlé tělo. Znovu spustila nohy podél postele a následovala ho dolů do spodních pater.
Tohle se dělo každé ráno tři měsíce za sebou. Itachi vešel v šest hodin ráno do jejího a ani se neobtěžoval zaklepat. Udělal jí snídani a pak šli trénovat. Někdy si Itachi vzal na pomoc jednoho člena z Akatsuki, aby mu asistoval. Byla dokonce několikrát schopná zápasit s Kisamem a deidarou, což bylo dosti zajímavé. Každý den když procházela kolem starých dobitých dveří jí přejel mráz po zádech. Její zvědavost začínala být čím dál tím větší.

Zjistila, že Itachi byl člověk, který žil velmi skromným životem a rutinou. Neměl rád věci jako když ho povolali někam ven nebo když mu něco nevyšlo tak byl celý podrážděný. Ze vnějšku doopravdy nikdy neukázal žádné emoce, ale odhalil to jeho tón hlasu nebo chování. Sakura chtěla vědět mnohem víco tom co je za těmi dveřmi, ale každý den v osum hodin ji Itachi doprovodil do jeho pokoje a nechal ji tam zamknouc za sebou dveře. Naštěstí jí Itachi přinesl nějaké knížky na čtení, aby se měla čím zabavit. Jednou se rozhodla, že bude slídit, doopravdy nehledala nic konkrétního, ale už byla znuděná od čtení a otrávená z toho, že tam byla držená jak vězeň. Nicméně její zvědavost ohledně dveří stále rostla. Členi byli kolem ní vždycky velmi opatrní, aby neprozradili něco o jejich organizaci, Bijuu, nebo dokonce o jejich dalších cílech. Když Itachi vešel do místnosti a ona šla za ním všechny konverzace se přerušily a téma se změnilo na bavení se o normálních věcícch a to jí nezajímalo.

Když slídila v Itachiho pokoji prošla jeho šatník a zklamaná našla jenom oblečení. Ten šatník byl plný Akatsuki plášťů v tu chvíli si pomyslela, že tohle už je fakticky divný. Vzdychla a vrátia se k rozečtené knížce.

Nakonec jednou v noci Sakura ležela v posteli zírajíc na strop znovu přemýšlejíc o těch dveřích, když za dveřmi zaslechla kroky. Podívala se na hodiny. 12:37 Co ještě stále dělají vzhůru? O chvíli později uslyšela dva hlasy. Nemohla poznat komu patří, ale rozpoznala něco co znělo jako "skvělé umění" a "hodný kluk." Sakura pomalu vstala z postele a po špičkách došla ke dveří, maskujíc si chakru a přitiskla ucho proti dřevu.

"Vyrážíme zítra, že ano?"

"Ano Tobi, ale ztiš se a teď jdi spát."

To musí být Deidara a ten strašidelný chlapík Tobi. Sakura doslova přirazila ucho ke dřevu doufajíc, že chytí ještě něco o tom kam se chystají nebo po čem půjdou.

"Všichni už spí a jestli někoho z nich vzbudíme, hlavně Itachiho, nebudou z nás zrovna nadšení rozumíš?"

"Ano Tobi je hodný kluk, Tobi jde spát."

O sekundu později Sakura uslyšela kroky, které se od ní vzdalovaly dál a dál. Ušklíbla se když uslyšela něco jako vzdychnutí. V duchu si představila jak Deidara stojí před jejími dveřmi a mne si spánky odcházejíc pryč. Když teď všichni šli spát potom bych možná mohla…

Sakura se otočila a rozhlížela se po pokoji. Věděla, že dveře jsou zamčené, ale přesto se je snažila otevřít. Věděla, že kdyby je zničila tak by patrně někomu došlo co dělá. Podívala se na okno usmála se, přešla pokoj ke své posteli kde si klekla na kolena a plazila se směrem k oknu. Jemně položila ruce na okenní tabuli a zatlačila. K jejímu potěšení a překvapení to bylo odemčené. ANO! V duchu se zaradovala a otevřela okno. Podívala se doprava a doleva. Všude po budově byla okna. Podívala se dolů na zem. Je to trochu daleko, ale je to teď nebo nikdy. Tiše se odrazila od okenní římsy a dopadla na zem. Koukla se zpátky na svoje okno a na ostatní kolem něj. Je to ještě tak daleko. Rychle přeběhla přes trávu a otevřela skleněné dveře, kterýma procházela každý den, dávajíc si pozor, aby nenaděla příliš hluku. Usmála se rozhlížejíc se po domě, aby se ujistila, že tam nikdo není nebo že necítí žádné známky chakry. Vstoupila dovnitř a přivřela za sebou dveře. Po špičkách se rozešla směrem ke dveřím, které ji tolik zajímali. Sakura mohla cítit jak jí divoce bije srdce. Bylo to tak snadné…Proč mě to nenapadlo dřív?

Nakoukla za roh, aby se ujistila, že tam nikdo není. Když uviděla ty dveře pocítila jak se jí rozbušilo srdce vzrušením. Kousla se do rtu a rozešla se ke dveřím pokládajíc ruku na kliku. Pocítíc jak se jí zvedl žaludek opatrně zmáčkla kliku a otevřela. Když je otevřela lehce to zavzalo a ona zmrzla hledajíc nějakou chakru a nebo hluk. Když si byla jistá, že tam nikdo nebyl, vklouzla dovnitř škvírou a tu škvíru tam i nechala.

Otočila se a podívala se dolů na kamenné chodiště, které klesalo podél kamenné zdi. Nebylo tam žádné světlo a byla tam tma jak v pytli. Sakura polkla pak začala pomalu scházet schody. Hlouběji se její oči trochu přizpůsobily tmě, ale stále se jí špatně vidělo na cestu. Když scházela schody uvědomila si, že jsou točité. Sakura zírala na zem, tak aby se ujistila, že neuklouzne nebo nezakopne. Skončí to vůbec někdy? Jak přemýšlela vzhlédla, protože si všimla, že sešla schody a cesta se změnila.

Změna pod nohama ji přimělo dostatečně se vystresovat. Vzhlédla, když se jí nohy zašpinily od bláta. Byla v gigantické jeskyni, a šla po úzké dlouhé cestě. Všimla si, že ta cesta byla široká akorát tak pro jednoho člověka a taky, že tam nebyli žádné pokoje. Jak sledovala cestu později zjistila, že cesta se trochu snížila dolů. Sakura trochu zpomalila když uslyšela vodu. Podívala se na okraj útesu. Její oči se rozšířily když uviděla úpatí útesu zalapajíc po dechu. Byla přibližně pět metrů nad vodou kde byly ostré skály, které čekaly jen na to až budou mít možnost někoho zabít. Polkla a podívala se na cestu. Dobře potřebuju jen trochu času.

Pomalu se rozešla poslochajíc vodu jak se bortí o skály. Ach ježiši! Jsi shinobi! Přenes se přes to! Sakura se ušklíbla na své vnitřní já, které se najednou objevilo.

Tebe teda zrovna teď nepotřebuju.

Ty mě vždycky potřebuješ, teď použij svou chakru ke svpevnění a nezabij nás!

No tak to bylo povzbuzující!

Sakura zavřela oči soustřeĎujíc svou chakru do nohou a rozcházejíc se o dost rychleji než předtím. Sakuře trvalo dlouho než se dostala na druhou stranu. Snažila se pravidelně dýchat koncentrujíc se na cíl. Najednou něco zaslechla a zmrzla. Její oči se rozšířily snažíc se přijít na to odkud to přichází, Co to bylo? Pocítila jak jí srdce začalo bít divočeji. Podívala se za sebe nahoru, dolů z útesu. Nakonec se podívala přímo před sebe a uviděla jak něco černého ve tvaru trubice se vynořilo ze země. Teď ten zvuk zněl hlasitěji. Bylo to jako kdyby se něco dřelo o zem. Když se to konečně zastavilo Sakura ustoupila o krok dozadu. Opatrně si to prohlížela. Co to sakra je? Najednou se to otevřelo odhalujíc tvář, která byla napůl černá a napůl bílá.

"Holka, vypadáš dost chutně."

Zakřičela a otočila se rozběhnouc se jak nejrychleji uměla zároveň požívajíc svou chakru k udržení se na cestě. Co to sakra je? A proč mě to chce sežrat? Stále bežela soustředíc se na to aby nespadla z útesu. Když byla skoro na začátku, ohlédla se jestli je ta věc za ní a zjistila, že ji dokonce pronásleduje. Co na tom bylo divné, že to v podstatě neběželo. Místo toho to vypadalo, že cestuje pod zemí. Znovu zakřičela a otočila se ke schodům přeskakujíc každý druhý schod.

"Nemůžeš mi utéct holka, nejedl jsem skoro týden a jsem hodně hladový."

Sakura zrychlila ohlédnouc se všimnouc si, že se to k ní přibližuje. Nestarala se o pot na čele nebo o zrychlené dýchání; myslela jen na to jak utéct té věci. Z nějakého důvodu věřila, že kdby se k ní dostal blíž, že by ji doopravdy sežral a to ji děsilo. Běžela po schodech, Byly ty schody předtím tak dluhé! Začínala se jí zmocňovat závrať, a to z toho důvodu jak stále běžela v kruzích, pocítila jak její nohy zpomalují, Ne, mám běžet rychleji! Přibližuje se!

"Ano, chápu začínáš slábnout."

Sakura prudce zavrtěla hlavou vyburcujíc ze sebe ještě víc chakry, aby mohla běžet rychleji, Nechytíš mě ty bastarde!

Rozběhla se rychleji, Východ by měl být přece někde tady! Nakonec zahnula za roh a uviděla dveře. Mohla vidět světlo procázející ze škvíry. Pocítila jak jí tělem projel záchvěv naděje pak už se odrazila od země vyskočíč do vzduchu. Sakura vletěla do dveří a otevřela je pomocí rukou vrazíc do něčeho měkého. Pak zakopla o dveře a zjistila, že ji někdo chytil. Zvuky, které ji honily byly právě za ní, podívala se na dveře zahmatajíc po košili svého zachránce bez toho, že by věděla kdo to byl.

O chvíli později se dveře rozletěli a ta věc, která ji honila zastavila. Sakura skryla tvář do košile svého zachránce čekajíc na svoji smrt. Ale když uslyšela, že ta věc zastavila, najednou se cítila zmatená proto opatrně otevřela oči.

"Itachi, co to děláš? To je moje jídlo."

"Zetsu, ona není k jídlu."

Jakmile si Sakura uvědomila kdo byl její zachránce vzhlédla do jeho onyxových očí. Ihned se pustila jeho košile odtahujíc se od něj s hořícíma tvářema. Itachi ji chvíli pozoroval pak se ušklíbnul a přesunul svou pozornost zpátky k Zetsovi. Sakura se teď cítila o trochu lépe, když věděla, že už ji nehoní žádná šílená příšera, Pane bože díky za to, že nebudu sežrána! Podívala se na Zetsa, který oplácel pohled Itachimu. Zdálo se, že měli tichou konverzaci.

"Měl by sis dávat větší pozor na své mazlíčky Itachi." Řekl Zetsu ukazujíc na Sakuru. Pak se otočil a šel zpátky do žaláře prásknouc za sebou dveřmi. Sakury srdce se zklidnilo, a pak konečně vydechla. Itachi ji pozoroval jak zírala na zem bez mluvení. Po chvíli vzhlédla do jeho onyxových očí bez toho, že by věděla co má říct. Nevěděla jestli by se měla omluvit za to, že slídila okolo, že ho probudila nbo jestli by mu měla poděkovat za to, že ji zachránil.

Podívala se na něho a otevřela pusu, aby něco řekla, ale nic z ní nevyšlo. Rozhodla se že dívání se na zem bude lepší. Itachi se postavil, "Vezmu tě zpátky do tvého pokoje."

Vstala a následovala ho do schodů. Nemluvil což ji překvapilo, protože očekávala, že se na ni oboří nebo že ji bude nadávat za to že slídila okolo. Když zpozorovali jeho pokoj zahrabal v kapse a vytáhl klíče odemykajíc dveře. Když je otevřel stoupnul si do vchodu a čekal až projde. Sakura ho minula stále zírajíc na zem vyhýbajíc se jeho očím. Přesunula se k posteli, když uslyšela jak se dveře zavřely tak se otočila a všimla si, že Itachi zůstal v pokoji. Přešel pokoj a zastavil se těsně před ní. Sakura se na něho zmateně podívala, byla trochu vyěšená. Stále jí oplácel chladný pohled bez mluvení. Chtěla něco říct když promluvil.

"Jdi do postele."

"C-cože?"

"Řekl jsem abys šla do postele."

Váhavě se ototčila pak přikývla a zalezla do postele. Když se dostatečně uvelebila Itachi obešel postel, aby zavřel a zamknul okno.

"Zítra na něj budou připevněny tyče, aby si už nemohla utéct."

Přikývla, protože něco takového očekávala. Ale neočekávala to co následovalo. Itachi nadzvednul přikrývky a lehnul si vedle ní. Sakura se vyděšeně opřela o loket, "Co to děláš?"

"Dneska budu spát tady, abych se ujistil, že znovu neutečeš."

"Ale já jsem se nesnažila utéct já jen- Najednou se zasekla zalapajíc po dechu. Počkat…Právě jsem si uvědomila, že jsem se nesnažila utéct, mohla jsem, ale neudělala jsem to? Místo toho jsem jen slídila okolo a snažila se zjistit co je za těmi dveřmi…proč…proč jsem se nesnažila utéct…já-? Itachi pobaveně sledoval jak se její tvář změnila na zmatenou a frustrovanou díky tomu co udělala nebo-li lépe řečeno neudělala. Otevřela pusu, aby něco řekla, ale radši ji hned zase zavřela. Zamračila se na něho a otočila se k němu zády. Itachi se ušklíbnul a pak si lehnul na záda s rukama za hlavou zírajíc na strop. Zůstával vzhůru dokavaď ji neuslyšel usnout. Když si byl jisý, že spí zavřel oči upadnouc do spánku.

Příští ráno se Sakura vzbudila když na ni Itachi volal její jméno. Špatně se jí vstávalo, protože byla unavená z minulé noci. Když se dostali dolů byla překvapená, že nezamířili do kuchyně místo toho rovnou prošli skelněnými dveřmi. Sakura ho zmateně následovala vyměníc si pantofle za sandále.

Když byli venku na tréninkové ploše Sakura pocítila jak ji zakručelo v břiše a v naději se podívala na Itachiho. "Hej, Itachi-

Přerušil ji, "Shinobi musí být připraveni na všechny druhy situací. Někdy to znamená, že nebudeš celý den jíst nebo dva i víc. Tenhle trénink ti pomůže zjistit jaké máš limity když nejíš."

Pocítila jak se jí zastavilo srdce, To je určitě trest za to, že jsem slídila okolo… Zanaříkala si, ale přesto se připravila. Pak uviděla Deidaru a Tobiho jak jí na okno připevňují tyče. Znovu si sama pro sebe zanaříkala, Zatraceně s tím…O chvíli později proklela Itachiho snažíc se ignorovat prosby svého žaludku.

Tak to pro Sakuru pokračovalo další tři měsíce (kromě toho, že dostala najíst.) Tentokrát se hodně zlepšila. Hlavně svoji rychlost. Stále nebyla stejně rychlá jako Itachi, ale když dosáhla svého limitu přestali to trénovat. Sakura to brala tak, že už byl s její rychlostí dostatečně spokojený. Naučila se spoustu nových jutsu a taky pár genjutsu. Během toho si Sakura všimla, že Itachi a skoro všichni ostatní odešli na několik dní pryč, vždycky začali den tím, že dali na její okno další tyče to jim zabralo asi tři dny. Jediný kdo tam zůstal, aby ji hlídal byl ten co mu říkali Tobi. Vždycky říkal že je hodný kluk, což ji ještě víc mátlo. Nemají být Akatsuki členi třeba jako nehodní? Rozhodla se, že se tím radši nebude zabývat.

Sakura si taky všimla něčeho co ji otravovalo. Itachi se k ní začal chovat jinak než předtím. Byl k ní teď mnohem víc milejší nebo možná milý pro Itachiho.Sakura nemohla přijít na to proč se jeho chování tak náhle změnilo, ale asi nebyla jediná kdo tomu nerozumněl. Kisamemu to přišlo směšné. Itachi si vždycky dával velký pozor na to co dělá v přítomnosti ostatních. Když tam byl i někdo jiný než Kisame vrátil se znovu k chladnému učiteli, ne jako byl Kakashi, ale chladnější a o mnohem víc nepřístupný. Sakura se v tom nechtěla hrabat proto myslela na něco jiného. Většinu času si připomínala, že je tam kvůli tomu, aby mohla přivést Sasukeho zpátky do Konohy. Podívala se ven z okna přemýšlejíc o Sasukem, to bylo něco co dělala často. Vzdychla zajímajíc se o to kde je a kdy se znovu setkají. Převalila se v posteli vědíc, že jestli na něho nepřestane myslet nikdy neusne a proto znovu začala myslet na něco jiného. Celý den trénovala a byla unavená. Itachi ji nedávno naučil techniku ohnivé koule kterou Sasuke tak rád používal, konečně se to ten den naučila.

Sakura začala přemýšlet o všem co se tu zatím naučila. Zajímalo ji jestli ji Naruto a Kakashi hledají to samé platilo pro Sasukeho. Nakonec ji zajímalo co s ní Itachi plánuje. Věděla, že na tyhle otázky nedostane odpověď dokavaď neuteče nebo pro ni někdo nepřijde. Zavřela oči snažíc se usnout a začala snít o Sasukem. Zajímalo ji jaké by to bylo ho políbit což dělala už několíkrát. Najednou její myslí prolítly dvě vzpomínky, na které nechtěla myslet.

FLASHBAK

Byli to tři měsíce co byla v Akatsuki úkrytu a bylo to poprvé kdy Itachi a ostatní měli odejít. Po týdnu se konečně vrátili. Sakura si všimla, že všichni vypadali unaveně jakoby využili skoro všechnu svou chakru. Nechápala proč, ale příští ráno se rozhodla, že se na to Itachiho zeptá.

"Je čas vstávat Sakuro-san."

"Itachi chci vědět kde jste ty a ostatní minulý týden byli."

Zamračil se na ni, zřejmě otrávený její otázkou, "Řekl jsem ti, že tu budou chvíle kdy budeš sama."

"O to se nestarám! Chci vědět proč jste všichni byli pryč celý týden kromě toho divného chápka Tobiho."

To se tě netýká Sakuro-san teď už pojď."

Byla naštvaná. Vyhýbal se její otázce. Samozřejmě, že nechtěla říct co doopravdy chtěla vědět. Chtěla vědět jestli šel po Narutovi nebo jestli potkal Sasukeho. Vstala z postele a chytila ho za zápěstí. Pomalu se otočil podívajíc se na ruku na jeho paži potom přenesl svou pozornost zpátky k její tváři, tvářil se chladně.

"Itachi odpověz na mou otázku."

Setřásl její ruku zkoumajíc ji na chvíli uvažujíc co by měl udělat nebo říct. Ukročil krok vpřed což ji přimělo znovu si sednout na postel, protože ukročila o krok zpět, aby mezi sebou udrželi bezpečnou vzdálenost. Stále se posunoval dopředu dokavaď zády nenarazila do zdi a on si na ni obkročmo sedl, byli od sebe jen pár palců. Byla vyděšená, měla by mu zkřížit cestu nebo ho odstrčit do bezpečné vzdálenosti. Itachi chvíli sledoval její výraz pak řekl.

"Sakuro-san."

Zalapala po dechu. Itachi se ušklíbnul. Pomalu se naklonil dopředu, aby jí zašeptal do ucha. "Naruto-kun je stále naživu jestli tě to zajímá."

Odtáhnul se, aby viděl její výraz. Naštvaně se na něho podívala, "Takže jsi po něm šel?!"

"Ano, ale nepotkal jsem ho."

Sevřela ruce do pěstí cítíc jak celá vře. Itachi se podíval na její ruce pak zpátky do jejích očí. "Možná by si dnes měla odpočívat."

"Můžu trénovat, jsem v pohodě."

"Ne, jsi rozčílená, a měla by si vědět, že emoce se do boje netahají."

Snažila se ho odstrčit, ale nemělo to cenu. "Slez ze mě!"

"Ne." To další neočekávala. Itachi uzavřel mezi nima prostor a neodkladně ji políbil. Sakura byla v takovém šoku, že nevěděla co by měla udělat. V překvapení otevřela oči a to byla ta poslední věc kterou si pamatovala pak upadla do bezvědomí.

END FLASHBACK

To bylo podruhý co mě ten bastard políbil! Znovu se převalila v posteli frustrovaná a otrávená tím, že nad ní má takovou moc. Byla tu ještě jedna chvíle kdy ji políbil. Stalo se to minulý den a teď si na to náhle vzpomněla.

FLASHBACK

Sakura se naučila vstávat sama od sebe a to ještě dřív než vešel. Někdy měla jen čtvrt hodiny, jindy měla půl hodiny nebo třeba až hodinu. To ráno se Sakura vzbudila půl hodiny přede jeho příchodem a už nemohla usnout. Možná bych si mohla dát sprchu. Vstala a zamířila do koupelny. Po pěti minutách změnila názor a rozhodla se, že si dá koupel. Umyla se a naplnila kohoutek horkou vodou. Ponořila se do vody a spokojeně vzdychla. V tu chvíli se cítila tak odpočatě jako se tam ještě necítila. Po pár minutách upadla do spánku. O dvacet minut později se probudila málem se utopíc ve vlažné vodě. Vstala z vany a omotala si kolem sebe ručník zamíříc do pokoje kde byly hodiny a ona potřebovala vědět kolik má ještě času.

Vkročila do pokoje. Podívala se na hodiny, 5:59

Do prdele! Rychle běžela ke svému oblečení, ale nestihla to, protože dveře se už otevřely a zase hned zavřely. Sakura zmrzla její vlasy byly stále mokré, pocítila jak se jí rozbušilo srdce. Itachi byl v šoku když ji tam uviděl stát jenom v ručníku celou mokrou. Pomalu si ji prohlídnul od shora dolů. Sakura mu pohled oplácela s rozšířenýma očima.

"I-Itachi."

"Sakuro-san nevěděl jsem, že už jsi vzhůru."

Její tváře se zbarvily do červena když si uvědomila, že si ji před chvílí celou prohlíd. Nechtěla aby ji viděl v tak provokativním oblečení, vlastně úplně bez oblečení. Zamířila směrem le koupelně a natáhle se po klice, ale jeho ruka ji zastavila.

"potřebuju se převléct Itachi, mohl by si prosím odejít a dát mi trochu soukromí?" Řekla přísně.

"Ještě ne nejdříve od tebe něco chci."

Polkla a posouvala se dozadu jak on se posunoval dopředu. Snažila se přijít na to co ten komentář znamená, ale rozhodla se, že to radši nechce vědět. O sekundu později mu zmizela před očima držíc kunai u jeho krku. "Radši odejdi než se zraníš."

Pocítila za sebou zatáhnutí a pak si uvědomila co se stalo. Pitomá nadlidská rychlost. Rychle se podívala za sebe vidíc, že stojí za ní držíc jí kunai u zad. Muži, který byl před ní podřízla krk a on zmizel v oblaku kouře.

"Jsem stále rychlejší než ty Sakuro-san."

Rychle se otočila útočíc na něj s kunaiem v ruce. On jí vykryl a nahnul se dopředu. Uskočila držíc si v druhé ruce ručník. Vrhl se na ni a ona ho vyblokovala, ale on ji chytil za zápěstí a tak už nemohla útočit se svým kunaiem. Volnou rukou ji palcem pohladil po tváři.

"Zlepšila ses za tu dobu co jsi tady."

"V tom jsem taky doufala proto jsem tu každý den trénovala."

Ušklíbnul se a lehce se pohnul dopředu. "Přijmi jeden." Pocítila jak jí utáhl stisk na paži. Namáčkl své tělo na její drtíc její rty. Sakura si udržovala zavřené oči, protože tentokrát nechtěla být v bezvědomí. Očekávala, že se odtáhne tak jako to dělal vždycky, ale pak si uvědomila, že to nevěděla, protože vždy rychle upadla do bezvědomí. Oblíznul jí vrchní ret ptajíc se na vstup. Sakura odmítla otevřít mu pusu, když ji neotevřela kousl ji do spodního rtu vynutíc si odpověď.

Posledních pár sekund byla čím dál tím naštvanější, protože ji stále líbal. Vklouzl jí jazykem do pusy převzajíc dominantu a dolova drtil svoje tělo proti jejímu. Sakura už to nemohla vydržet, Možná kdybych otevřela oči. Otevřela je a zjistila, že on je má tentokrát zavřené. NE! Teď chce tohle! Z ničeho nic se z jeho polibku pocítila špinavá.

Sasuke… Chtělo se jí plakat když věděla, že ji líbá někdo líbá tak vášnivě a není to Sasuke. Cítila se vinně, protože člověk kterého ze všeho nejvíc nenáviděl ji políbil. Znovu zavřela oči, modlíc se, aby brzy přestal. Konečně se od ní odtáhl a ještě jednou ji tvrdě políbil a pak se odtáhl nadobro. Předtím než odešel se naklonil k jejímu uchu "Budu čekat venku Sakuro-san." Vzal do pusy její ušní boltec a lehce o něj zavadil zubama. Sakura sledovala jak jde přes celý pokoj zavírajíc za sebou dveře.

Z ruky jí vypadl kunai, sesunula se na kolena a přesunula váhu na obě dvě ruce. Chtělo se jí zvracet z té pachuti co jí zanechal v puse. Vzhlédla zírajíc na dveře, měla nakrajíčku, Uteču z tohohle místa i kdyby mě to mělo zabít!

END FLASHBACK

Znovu se převalila ve své posteli a tentokrát se cítila trochu vinně, Nemám důvod cítitse vinně neudělala jsem nic špatného. On mě políbil, a mně se to Nelíbilo! Vzdychla přemýšlíc o Narutovi a Sasukem zajímajíc se o to kde jsou. Zajímalo by mě jestli mě hledají?…Sasuke…kde jsi?

BABU
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruth ruth | 14. listopadu 2009 v 19:48 | Reagovat

dlhe pekne dalsie

2 ruth ruth | 15. listopadu 2009 v 20:34 | Reagovat

dalsi diel bude kedy a bola by som rada keby ste isli na www.maciatkonugatik.blog.cz a hlasovali za ruth a jej tessi plsss je to dôlezite

3 Michiko chan Michiko chan | Web | 17. listopadu 2009 v 17:53 | Reagovat

Skvělé dlouhé a nikdy ne nudné, jen tak dál těším se na další dílek. :-) Pap

4 Bomballurina Bomballurina | E-mail | 17. ledna 2010 v 17:23 | Reagovat

ahojky, je to naprosto skvělí, čtu si tuhle povídku pořád dokola po večerech když mám čas a je to naprosto super. stále sou tam nečekaný situace a to mě děsně ba. KDy bude další??? hrozně moc bych to chtěla číst dál. a chtěla jsem se tě zeptat na něco, napsala by jsi mi na mail? děkuju moc =*

5 dlwnek dlwnek | 13. února 2010 v 21:10 | Reagovat

nááááádhera úúúúúúúúúúúúžasný prostě super je to jedna z nej povídek co sem četla prosííííím pokračuj!!!!!

6 dlwnek dlwnek | 15. února 2010 v 16:52 | Reagovat

moc krát tě prosím dej sem další díl nebo aspon napiš kdy bude další

7 Otaku Otaku | E-mail | 18. července 2010 v 10:49 | Reagovat

Jashine ! Kawai ! ;) =D

8 Pompe Pompe | E-mail | Web | 1. března 2012 v 12:40 | Reagovat

Ajaja, to je síla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama